- Ocel zakalená na martenzitickou strukturu má značné pnutí -> Je značně křehká -> V tomto stavu se používá jen vyjimečné
- Pro snížení vnitřního pnutí a tím i křehkosti (popř. pro získání struktury s dobrou houževnatostí) je vhodné ocel popouštět
- Součást ohřejeme na popouštěcí teplotu Ac1
- Martenzit (přesycený tuhý roztok uhlíku v železe a) vzniklý martenzitickým kalením má jehlicovitý tvar
- Při popouštění na teploty 80 až 180 °C (podle druhu oceli) dojde k vyloučení (precipitaci) uhlíku v podobě přechodných fází (karbidů) orientovaných ve směru martenzitických jehlic -> Toto stádium martenzitu se nazývá Nízkopopuštěný martenzit
- Mírný pokles tvrdosti
- Výrazný pokles křehkosti
- V rozmezí teplot 180 až 300 °C se rozpadá zbytkový austenit buď na nízkouhlíkový martenzit nebo dolní bainit
U ocelí s vyšším obsahem uhlíku (tím i zbytkového austenitu), dochází k mírnému zvýšení tvrdosti
- Současně se v teplotním rozsahu 200 až 400 °C přechodný karbid mění na cementit ve velmi jemné formě, přitom vyloučený cementit má tvar kulovitý a zůstává jen částečně zachována jehlicovitá struktura -> Hovoříme o tzv. Vysokopopuštěném martenzitu
- Za teplot nad 400 °C až do Ac1 se postupně cementitové kulovité částice zvětšují a mizí jehlicovitý tvar -> Jemná struktura s kuličkovým cementitem v základní feritické podobě -> Nazýváme ji Sorbit
- Pevnost
- Vysoká houževnatost
Z hlediska popouštěcích teplot rozeznáváme:
a) Popouštění za nízkých teplot
Asi do 350°C
Často nazýváme Napouštění
Někdy se nazývá Popouštění nástrojů
Použití:Nástrojové oceli
b) Popouštění za vysokých teplot
Od 350 do 700°C
Tomuto popouštění ve spojení s kalením říkáme Zušlechťování
Žádné komentáře:
Okomentovat