OBSAH

• 1.1 STATIKA
• 1 MECHANIKA
• 1.1.1 ÚVOD DO MECHANIKY
• 1.1.2 MOMENT SÍLY
• 1.1.3 DVOJICE SIL – VÝSLEDNICE SIL
• 1.1.4 MOMENTOVÁ VĚTA
• 1.1.5 ROVNOVÁHA SIL
• 1.1.6 SOUSTAVA SIL PROCHÁZEJÍCÍ JEDNÍM BODEM
• 1.1.7 ZPŮSOBY ULOŽENÍ – DRUHY PODPĚR
• 1.1.8 DRUHY PŮSOBENÍ SIL
• 1.1.9 PRUTOVÉ (PŘÍHRADOVÉ) KONSTRUKCE
• 1.1.10 TĚŽIŠTĚ
• 1.1.11 GULDINOVY VĚTY
• 1.1.12 STABILITA TĚLES
• 1.1.13 DRUHY TŘENÍ
• 1.2 PRUŽNOST A PEVNOST
• 1.2.1 ZÁKLADNÍ PRVKY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
• 1.2.2 PŮSOBENÍ SIL NA TĚLESO
• 1.2.3 KVADRATICKÝ A POLÁRNÍ MOMENT PRŮŘEZU
• 1.2.4 STEINEROVA VĚTA
• 1.2.5 NAMÁHÁNÍ OHYBEM
• 1.2.6 NAMÁHÁNÍ VZPĚREM
• 2 STAVBA A PROVOZ STROJŮ
• 2.1 SPOJE A SPOJOVACÍ SOUČÁSTI
• 2.1.1 ŠROUBOVÉ SPOJE
• 2.1.1.1 ZÁKLADNÍ DRUHY A ČÁSTI ŠROUBOVÝCH SPOJŮ
• 2.1.1.2 MATERIÁL ŠROUBOVÝCH SPOJŮ
• 2.1.1.3 ZÁVITY
• 2.1.1.4 POHYBOVÉ ŠROUBY
• 2.1.1.5 MONTÁŽ ŠROUBOVÝCH SPOJŮ
• 2.1.2 KOLÍKOVÉ SPOJE
• 2.1.3 ČEPOVÉ SPOJE
• 2.1.3.1 POJIŠTĚNÍ ČEPOVÝCH SPOJŮ
• 2.1.4 SPOJENÍ HŘÍDELE S NÁBOJEM
• 2.1.4.1 KLÍNOVÉ SPOJE
• 2.1.4.2 PEROVÉ SPOJE
• 2.1.4.3 DRÁŽKOVÉ HŘÍDELE
• 2.1.4.4 SVĚRNÉ SPOJE
• 2.1.4.5 TLAKOVÉ SPOJE
• 2.1.5 NÝTOVÉ SPOJE
• 2.1.6 SVÁROVÉ SPOJE
• 2.1.7 PÁJENÉ SPOJE
• 2.1.8 LEPENÉ SPOJE
• 2.1.9 PRUŽNÉ SPOJE
• 2.1.9.1 KOVOVÉ PRUŽINY
• 2.1.9.1.1 TORZNÍ (ZKRUTNÉ) TYČE
• 2.1.9.3 TEKUTINOVÉ PRUŽINY
• 2.1.9.2 NEKOVOVÉ PRUŽINY
• 2.1.9.4 RYCHLOUPÍNACÍ A ZÁPADKOVÉ SPOJE
• 2.1.9.5 SPOJOVÁNÍ PLECHŮ
• 2.2 POTRUBÍ A ARMATURY
• 2.2.1 POTRUBÍ
• 2.2.1.1 MATERIÁL POTRUBÍ
• 2.2.1.2 SPOJOVÁNÍ POTRUBÍ
• 2.2.1.3 OCHRANA A ULOŽENÍ POTRUBÍ
• 2.2.1.4 MONTÁŽ, DEMONTÁŽ A ÚDRŽBA POTRUBÍ A ARMATU...
• 2.2.2 ARAMATURY
• 2.2.3 SMĚRNICE PRO KONSTRUKCI, VÝROBU A BEZPEČNOST...
• 2.3 ČÁSTI STROJŮ UMOŽŇUJÍCÍ POHYB
• 2.3.1 HŘÍDELOVÉ ČEPY
• 2.3.2 HŘÍDELE
• 2.3.2.1 NOSNÉ HŘÍDELE
• 2.3.2.2 POHYBOVÉ HŘÍDELE
• 2.3.3 LOŽISKA
• 2.3.3.1 KLUZNÁ LOŽISKA
• 2.3.3.1.1 HYDRODYNAMICKÁ LOŽISKA
• 2.3.3.1.2 HYDROSTATICKÁ LOŽISKA
• 2.3.3.1.3 VHODNOST POUŽITÍ
• 2.3.3.1.4 KONSTRUKČNÍ ZÁSADY
• 2.3.3.1.5 MATERIÁLY KLUZNÝCH LOŽISEK
• 2.3.3.2 VALIVÁ LOŽISKA
• 2.3.3.2.1 DRUHY VALIVÝCH LOŽISEK
• 2.3.3.2.2 ZPŮSOBY ULOŽENÍ HŘÍDELE V LOŽISKÁCH
• 2.3.4 ROVINNÁ VEDENÍ
• 2.3.5 SPOJKY
• 2.3.5.1 MECHANICKÉ NEOVLÁDANÉ SPOJKY
• 2.3.5.1.1 PEVNÉ SPOJKY
• 2.3.5.1.2 PRUŽNÉ SPOJKY
• 2.3.5.1.3 VYROVNÁVACÍ SPOJKY
• 2.3.5.2 MECHANICKÉ OVLÁDANÉ SPOJKY
• 2.3.5.2.1 ZUBOVÉ SPOJKY
• 2.3.5.2.2 TŘECÍ SPOJKY
• 2.3.5.2.3 ROZBĚHOVÉ SPOJKY
• 2.3.5.2.4 POJISTNÉ SPOJKY
• 2.3.5.3 PRÁŠKOVÉ SPOJKY
• 2.3.6 BRZDY A ZDRŽE
• 2.3.5.4 ELEKTRICKÉ SPOJKY
• 2.3.6.1 BRZDY
• 2.3.6.1.1 MECHANICKÉ BRZDY
• 2.3.6.1.2 HYDRODYNAMICKÉ HŘÍDELOVÉ BRZDY
• 2.3.6.1.3 ELEKTRICKÉ BRZDY
• 2.3.6.2 ZDRŽE
• 2.4 UTĚSŇOVÁNÍ SOUČÁSTÍ A SPOJŮ
• 2.4.1 UTĚSŇOVÁNÍ POHYBUJÍCÍCH SE ČÁSTÍ STROJŮ
• 2.5 PŘEVODY
• 2.5.1 TŘECÍ PŘEVODY
• 2.5.2 ŘEMENOVÉ PŘEVODY
• 2.5.3 LANOVÉ PŘEVODY
• 2.5.3.1 LANA
• 2.5.4 ŘETĚZOVÉ PŘEVODY
• 2.5.4.1 ŘETĚZY
• 2.5.5 PŘEVODY OZUBENÝMI KOLY
• 2.5.5.1 ZUBOVÉ PROFILY
• 2.5.5.2 VÝPOČTY OZUBENÝCH KOL
• 2.5.5.3 ČELNÍ SOUKOLÍ
• 2.5.5.4 KUŽELOVÁ SOUKOLÍ
• 2.5.5.5 ŠROUBOVÁ SOUKOLÍ
• 2.5.6 VARIÁTORY
• 2.5.7 PŘEVODOVKY
• 2.5.7.1 NÁVRH PŘEVODOVKY
• 2.6 MECHANISMY
• 2.6.1 ŠROUBOVÝ MECHANISMUS
• 2.6.2 KLIKOVÝ MECHANISMUS
• 2.6.3 KULISOVÝ MECHANISMUS
• 2.6.4 KLOUBOVÝ MECHANISMUS
• 2.6.5 VAČKOVÝ MECHANISMUS
• 2.7 ZDVIHACÍ ZAŘÍZENÍ A JEŘÁBY
• 2.7.1 ZVEDACÍ A SKLÁPĚCÍ ÚSTROJÍ
• 2.7.1.1 KLADKOSTROJE
• 2.7.1.2 ZVEDÁKY
• 2.7.2 POHON JEŘÁBŮ A ZDVIHADEL
• 2.7.3 POJÍŽDĚCÍ A OTÁČECÍ ÚSTROJÍ
• 2.7.4 BRZDY A ZDRŽE
• 2.7.5 PROSTŘEDKY PRO VÁZÁNÍ A UCHOPENÍ BŘEMENA
• 2.7.6 NOSNÉ KONSTRUKCE JEŘÁBŮ
• 2.8 VÝTAHY
• 2.8.2 BEZPEČNOSTNÍ ZAŘÍZENÍ VÝTAHŮ
• 2.8.1 ČÁSTI VÝTAHŮ
• 2.8.3 PROVOZ A ÚDRŽBA VÝTAHŮ
• 2.9 DOPRAVNÍ ZAŘÍZENÍ
• 2.9.1 PÁSOVÝ DOPRAVNÍK
• 2.9.1.1 DOPRAVNÍ PÁSY
• 2.9.1.2 OSTATNÍ ČÁSTI PÁSOVÉHO DOPRAVNÍKU
• 2.9.2 DALŠÍ DOPRAVNÍKY
• 2.9.3 LOŽNÉ TRATĚ A PODÁVAČE
• 2.9.4 PROVOZ DOPRAVNÍCH ZAŘÍZENÍ
• 2.10 MANIPULAČNÍ PROSTŘEDKY
• 2.10.1 PALETIZACE, KONTEJNERIZACE, STOHOVÁNÍ
• 2.11 ČERPADLA
• 2.11.1 PÍSTOVÁ ČERPADLA
• 2.11.2 ROTAČNÍ ČERPADLA
• 2.11.3 HYDRODYNAMICKÁ ČERPADLA
• 2.12 KOMPRESORY
• 2.11.4 PROUDOVÁ ČERPADLA
• 2.12.1 PÍSTOVÉ KOMPRESORY
• 2.12.1.1 USPOŘÁDÁNÍ KOMPRESORŮ
• 2.12.1.2 ROZVODY KOMPRESORŮ
• 2.12.1.3 REGULACE KOMPRESORŮ
• 2.12.1.4 CHLAZENÍ A MAZÁNÍ KOMPRESORŮ
• 2.12.2 OSTATNÍ KOMPRESORY
• 2.13 ZÁŽEHOVÉ MOTORY
• 2.13.1 VENTILOVÉ ROZVODY ČTYŘDOBÝCH MOTORŮ
• 2.14 SPALOVACÍ MOTORY S KRUHOVÝM POHYBEM PÍSTU
• 2.15 VENTILÁTORY
• 2.16 TURBODMÝCHADLA A TURBOKOMPRESORY
• 2.16.1 KONSTRUKCE TURBODMÝCHADEL A TURBOKOMPRESORŮ...
• 2.16.2 PROVOZ TURBODMÝCHADEL A TURBOKOMPRESORŮ
• 2.17 TURBÍNY
• 2.17.1 VODNÍ TURBÍNY
• 2.17.1.1 VODNÍ DÍLA
• 2.17.1.2 DRUHY VODNÍCH TURBÍN
• 2.17.1.2.1 KAPLANOVA TURBÍNA
• 2.17.1.2.3 FRANCISOVA TURBÍNA
• 2.17.1.2.2 DERIAZOVA TURBÍNA
• 2.17.1.2.4 PELTONOVA TURBÍNA
• 2.17.1.2.5 PŘÍMOTOKÁ (PŘÍMOPRŮTOČNÁ) TURBÍNA
• 2.17.1.3 PROVOZ A MAZÁNÍ VODNÍCH TURBÍN
• 2.17.2 PARNÍ TURBÍNY
• 2.17.2.1 VÍCESTUPŇOVÉ TURBÍNY
• 2.17.2.2 KONSTRUKCE PARNÍCH TURBÍN
• 2.17.2.3 VLIV STAVU PÁRY NA TEPELNOU ÚČINNOST
• 2.17.2.4 ZVÝŠENÍ TEPELNÉ ÚČINNOSTI
• 2.17.2.5 REGULACE PARNÍCH TURBÍN
• 2.17.2.6 POJISTNÁ A ZABEZPEČOVACÍ ZAŘÍZENÍ PARNÍCH...
• 2.17.2.7 KONDENZAČNÍ ZAŘÍZENÍ PARNÍCH TURBÍN
• 2.17.2.8 PROVOZ PARNÍCH TURBÍN
• 2.17.2.9 OLEJOVÁ SOUSTAVA PARNÍCH TURBÍN
• 2.17.3 PLYNOVÉ TURBÍNY
• 2.17.3.1 KONSTRUKCE PLYNOVÝCH TURBÍN
• 2.17.3.2 ROZDĚLENÍ PLYNOVÝCH TURBÍN
• 2.17.3.3 PROVEDENÍ A POUŽITÍ PLYNOVÝCH TURBÍN
• 2.17.3.4 PALIVA PRO PLYNOVÉ TURBÍNY
• 2.17.3.5 PROVOZ A REGULACE VÝKONU PLYNOVÝCH TURBÍN...
• 2.18 TRYSKOVÉ MOTORY
• 2.18.1 PROUDOVÉ MOTORY
• 2.18.2 RAKETOVÉ MOTORY
• 2.18.2.1 POUŽITÍ RAKETOVÝCH MOTORŮ
• 2.19 ÚPRAVA PROSTŘEDÍ: CHLAZENÍ A VYTÁPĚNÍ
• 2.19.1 CHLADNIČKY A MRAZNIČKY
• 2.19.2 TEPELNÉ ČERPADLO
• 3 STROJÍRENSKÁ TECHNOLOGIE
• 3.1 POLOTOVARY
• 3.2.1.1 ŽELEZNÉ KOVY
• 3.2.1 KOVOVÉ TECHNICKÉ MATERIÁLY
• 3.2 TECHNICKÉ MATERIÁLY
• 3.2.1.1.1 TECHNICKÉ ŽELEZO
• 3.2.1.1.2 VÝROBA SUROVÉHO ŽELEZA
• 3.2.1.1.2.1 ÚPRAVA RUD
• 3.2.1.1.2.2 PALIVO PRO VYSOKOU PEC
• 3.2.1.1.2.3 VYSOKÁ PEC
• 3.2.1.1.2.4 VZDUCH PRO VYSOKOU PEC
• 3.2.1.1.2.5 PRODUKTY VYSOKÉ PECE
• 3.2.1.1.3 VÝROBA OCELÍ
• 3.2.1.1.3.1 VÝROBA OCELI V KONVERTORECH
• 3.2.1.1.3.3 VÝROBA OCELI V ELEKTRICKÝCH PECÍCH
• 3.2.1.1.3.2 VÝROBA OCELI V MARTINSKÝCH PECÍCH
• 3.2.1.1.3.4 SPECIÁLNÍ POCHODY PŘI VÝROBĚ OCELI
• 3.2.1.1.3.5 ČISTOTA OCELÍ
• 3.2.1.1.3.6 VÝROBA UŠLECHTILÝCH OCELÍ
• 3.2.1.1.4 DRUHY OCELI
• 3.2.1.1.4.1 OCELI TŘÍDY 10
• 3.2.1.1.4.2 OCELI TŘÍDY 11
• 3.2.1.1.4.3 OCELI TŘÍDY 12
• 3.2.1.1.4.4 OCELI TŘÍDY 13
• 3.2.1.1.4.5 OCELI TŘÍDY 14
• 3.2.1.1.4.6 OCELI TŘÍDY 15
• 3.2.1.1.4.7 OCELI TŘÍDY 16
• 3.2.1.1.4.8 OCELI TŘÍDY 17
• 3.2.1.1.4.9 OCELI TŘÍDY 19
• 3.2.1.1.5 LITINY
• 3.2.1.2.1 LEHKÉ KOVY
• 3.2.1.2 NEŽELEZNÉ KOVY
• 3.2.1.2.1.1 HLINÍK A JEHO SLITINY
• 3.2.1.2.1.2 HOŘČÍK A JEHO SLITINY
• 3.2.1.2.2 TĚŽKÉ KOVY
• 3.2.1.2.1.3 TITAN A JEHO SLITINY
• 3.2.1.2.2.1 MĚĎ A JEJÍ SLITINY
• 3.2.1.2.2.2 CÍN
• 3.2.1.2.2.3 NIKL A JEHO SLITINY
• 3.2.1.2.2.4 OLOVO A JEHO SLITINY
• 3.2.1.2.3 OSTATNÍ NEŽELEZNÉ KOVY
• 3.2.1.2.2.5 ZINEK
• 3.2.1.2.3.2 MOLYBDEN
• 3.2.1.2.3.1 KOBALT
• 3.2.1.2.3.3 WOLFRAM
• 3.2.1.2.3.4 KOMPOZICE
• 3.2.1.2.3.5 PÁJKY
• 3.2.1.2.3.6 OSTATNÍ TECHNICKY DŮLEŽITÉ KOVY
• 3.2.1.3 PRÁŠKOVÁ METALURGIE
• 3.2.2 NEKOVOVÉ TECHNICKÉ MATERIÁLY
• 3.2.2.1 PLASTY
• 3.2.2.1.1 VLASTNOSTI PLASTŮ
• 3.2.2.1.2 PŘÍSADY DO PLASTŮ
• 3.2.2.1.3 TERMOPLASTY
• 3.2.2.1.4 REAKTOPLASTY A ELASTOMERY
• 3.2.2.2 DŘEVO
• 3.2.2.3 PAPÍR
• 3.2.2.4 TECHNICKÉ SKLO
• 3.2.2.5 TECHNICKÁ PRYŽ
• 3.2.2.6 TECHNICKÁ KŮŽE
• 3.2.2.7 TECHNICKÉ TEXTILIE
• 3.2.2.8 TECHNICKÁ KERAMIKA
• 3.2.3 ŘEZNÉ MATERIÁLY
• 3.2.2.9 AZBEST/OSINEK
• 3.2.3.1 KUBICKÝ NITRID BORU
• 3.2.3.2 CEMENTY
• 3.2.3.3 KERAMICKÉ ŘEZNÉ MATERIÁLY
• 3.2.4 POMOCNÉ MATERIÁLY
• 3.2.3.4 TECHNICKÉ DIAMANTY
• 3.2.4.1 PALIVA A POHONNÉ LÁTKY
• 3.2.4.2 MAZACÍ PROSTŘEDKY
• 3.2.4.3 CHLADÍCÍ A MAZACÍ PROSTŘEDKY
• 3.2.4.4 BROUSICÍ MATERIÁLY
• 3.3 ZKOUŠKY MATERIÁLŮ
• 3.3.1 MECHANICKÉ ZKOUŠKY
• 3.3.1.1 ZKOUŠKY PEVNOSTI
• 3.3.1.2 ZKOUŠKY TVRDOSTI
• 3.3.1.3 ZKOUŠKY ZA NESTANDARDNÍCH TEPLOT
• 3.3.1.4 DYNAMICKÉ ZKOUŠKY
• 3.3.1.4.1 RÁZOVÉ ZKOUŠKY
• 3.3.1.4.2 ÚNAVOVÉ ZKOUŠKY
• 3.3.2 ZKOUŠKY TECHNOLOGICKÉ
• 3.3.2.1 ZKOUŠKY TVÁRNOSTI ZA STUDENA
• 3.3.2.2 ZKOUŠKY TVÁRNOSTI ZA TEPLA
• 3.3.2.3 ZKOUŠKY KOROZE
• 3.3.2.4 ZKOUŠKY ODOLNOSTI PLASTŮ
• 3.3.2.5 SPALOVACÍ ZKOUŠKA MALÝM PLAMENEM
• 3.3.2.6 ZKOUŠKY TEKUTOSTI
• 3.3.2.7 ZKOUŠKY SVAŘITELNOSTI
• 3.3.2.9 ZKOUŠKY KOVATELNOSTI
• 3.3.2.8 ZKOUŠKY TRUBEK
• 3.3.2.10 ZKOUŠKY PROKALITELNOSTI
• 3.3.2.11 JISKROVÉ ZKOUŠKY
• 3.3.3 METALOGRAFICKÁ KONTROLA
• 3.3.4 ZKOUŠKY BEZ PORUŠENÍ MATERIÁLU
• 3.3.4.1 PROZAŘOVACÍ ZKOUŠKY
• 3.3.4.2 ZKOUŠKA ULTRAZVUKEM
• 3.3.4.3 ZKOUŠKA MAGNETOINDUKTIVNÍ
• 3.3.4.4 KAPILÁRNÍ ZKOUŠKY
• 3.4.1 KOVOVÉ MATERIÁLY
• 3.4 KOROZE MATERIÁLŮ
• 3.4.1.2 DRUHY KOROZE
• 3.4.1.1 KOROZE A JEJÍ VÝZNAM
• 3.4.1.2.1 CHEMICKÁ KOROZE
• 3.4.1.2.2 ELEKTROCHEMICKÁ KOROZE
• 3.4.1.2.3 DRUHY KOROZE DLE PROSTŘEDÍ
• 3.4.1.2.4 DRUHY KOROZE DLE VNĚJŠÍCH ČINITELŮ
• 3.4.1.2.5 DRUHY KOROZE DLE VZHLEDU
• 3.4.2 NEKOVOVÉ MATERIÁLY
• 3.5 OCHRANA PROTI KOROZI
• 3.5.1 KOVOVÉ MATERIÁLY
• 3.5.1.1 OCHRANA VHODNOU VOLBOU MATERIÁLU
• 3.5.1.2 OCHRANA KONSTRUKČNÍ ÚPRAVOU
• 3.5.1.3 OCHRANA ÚPRAVOU KOROZIVNÍHO PROSTŘEDÍ
• 3.5.1.4 ELEKTRICKÉ OCHRANY
• 3.5.1.5 OCHRANA POVRCHOVÝMI ÚPRAVAMI
• 3.5.1.5.1 OCHRANNÉ POVLAKY A VRSTVY Z KOVŮ
• 3.5.1.5.2 OCHRANNÉ POVLAKY A VRSTVY Z NEKOVŮ
• 3.5.1.5.3 POVLAKY Z NÁTĚROVÝCH HMOT
• 3.5.2 NEKOVOVÉ MATERIÁLY
• 3.5.2.1 POVRCHOVÉ ÚPRAVY PLASTŮ
• 3.5.2.1.1 POVLAKY Z NÁTĚROVÝCH HMOT
• 3.5.2.1.2 POVLAKY Z KOVŮ A SLITIN
• 3.5.2.1.3 ANTISTATICKÁ ÚPRAVA PLASTŮ
• 3.5.2.2 POVRCHOVÉ ÚPRAVY OSTATNÍCH NEKOVOVÝCH MATE...
• 3.6 ZÁKLADY METALURGIE A TEPELNÉHO ZPRACOVÁNÍ
• 3.6.1 ROVNOVÁŽNÝ DIAGRAM Fe - Fe 3 C
• 3.6.2 VÝZNAM A POUŽITÍ ROVNOVÁŽNÝCH DIAGRAMŮ
• 3.6.3 STRUKTURNÍ SLOŽKY OCELI
• 3.6.4 VLIV LEGUJÍCÍCH PRVKŮ Fe - Fe3C
• 3.6.5 ZÁSADY PRO VOLBU TEPELNÉHO ZPRACOVÁNÍ
• 3.6.6 OHŘEV
• 3.6.7 OCHLAZOVÁNÍ
• 3.6.8 ŽÍHÁNÍ
• 3.6.8.1 ŽÍHÁNÍ OCELÍ
• 3.6.8.2 ŽÍHÁNÍ LITIN
• 3.6.8.3 ŽÍHÁNÍ NEŽELEZNÝCH KOVŮ
• 3.6.9 KALENÍ
• 3.6.9.1 KALITELNOST – PROKALITELNOST
• 3.6.9.2 KALICÍ PROSTŘEDÍ
• 3.6.9.3 ZPŮSOBY KALENÍ
• 3.6.9.3.1 MARTENZITICKÉ KALENÍ
• 3.6.9.3.2 BAINITICKÉ KALENÍ
• 3.6.10 POPOUŠTĚNÍ
• 3.6.10.1 POPOUŠTĚNÍ KALENÉ OCELI A KOMBINACE S KAL...
• 3.6.10.2 POPOUŠTĚNÍ NÁSTROJOVÝCH OCELÍ
• 3.6.11 ZUŠLĚCHŤOVÁNÍ
• 3.6.12 TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ RYCHLOŘEZNÝCH OCELÍ
• 3.6.13 ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY TEPELNÉHO ZPRACOVÁNÍ
• 3.6.14 POVRCHOVÉ TVRZENÍ
• 3.6.14.1 POVRCHOVÉ KALENÍ
• 3.6.14.2 CEMENTOVÁNÍ
• 3.6.14.3 NITRIDOVÁNÍ
• 3.6.14.4 NITROCEMENTOVÁNÍ
• 3.7 POLOTOVARY VYRÁBĚNÉ ODLÉVÁNÍM
• 3.7.1 FORMOVACÍ MATERIÁLY
• 3.7.2 MODELOVÉ ZAŘÍZENÍ
• 3.7.2.1 MATERIÁLY PRO VÝROBU MODELŮ A JADERNÍKŮ
• 3.7.3 VÝROBA FOREM A JADER
• 3.7.3.1 ZPŮSOBY PĚCHOVÁNÍ SMĚSÍ
• 3.7.3.2 ODVZDUŠNĚNÍ FOREM
• 3.7.3.3 SLÉVAČSKÉ NÁŘADÍ
• 3.7.3.4 FORMOVACÍ RÁMY
• 3.7.3.5 VTOKOVÉ SOUSTAVY
• 3.7.3.6 RUČNÍ FORMOVÁNÍ
• 3.7.3.7 STROJNÍ FORMOVÁNÍ
• 3.7.3.8 TRVALÉ FORMY – KOKILY
• 3.7.3.9 SUŠENÍ FOREM A JADER
• 3.7.5 ZPŮSOBY PLNĚNÍ FOREM ROZTAVENÝM KOVEM
• 3.7.4 TAVENÍ A LITÍ SLÉVÁRENSKÝCH SLITIN
• 3.7.5.1 GRAVITAČNÍ LITÍ
• 3.7.5.2 LITÍ DO KOKIL
• 3.7.5.3 LITÍ POD TLAKEM
• 3.7.5.4 ODSTŘEDIVÉ LITÍ
• 3.7.5.5 PŘESNÉ LITÍ
• 3.7.5.6 SKLOPNÉ LITÍ
• 3.7.5.7 LITÍ DO SKOŘEPINOVÝCH FOREM
• 3.7.6 KONTROLA A VADY ODLITKŮ
• 3.7.7 ČIŠTĚNÍ A ÚPRAVA ODLITKŮ
• 3.7.8 TECHNOLOGICKÉ ZÁSADY PŘI NAVRHOVÁNÍ ODLITKŮ
• 3.8 POLOTOVARY VYRÁBĚNÉ TVÁŘENÍM
• 3.8.1 VÁLCOVÁNÍ
• 3.8.2 PROTLAČOVÁNÍ
• 3.8.4 ZA TEPLA
• 3.8.3 VÝROBA TRUBEK
• 3.8.4.1.1 VOLNÉ KOVÁNÍ
• 3.8.4.1 KOVÁNÍ
• 3.8.4.1.1.1 RUČNÍ KOVÁNÍ
• 3.8.4.1.1.2 STROJNÍ KOVÁNÍ
• 3.8.4.1.2 ZÁPUSTKOVÉ KOVÁNÍ
• 3.8.4.1.3 VADY VÝKOVKŮ
• 3.8.4.1.4 ÚPRAVA VÝKOVKŮ
• 3.8.4.1.5 ZÁKLADNÍ TVÁŘECÍ KOVACÍ STROJE
• 3.8.4.1.5.1 TVÁŘECÍ STROJE PRO VOLNÉ KOVÁNÍ
• 3.8.4.1.5.2 TVÁŘECÍ STROJE PRO ZÁPUSTKOVÉ KOVÁNÍ
• 3.8.4.1.5.3 DOKONČOVACÍ STROJE
• 3.8.4.2 ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY TVÁŘENÍ ZA TEPLA
• 3.8.4.3 ROVNÁNÍ PLAMENEM
• 3.8.5 ZA STUDENA
• 3.8.5.1 STŘÍHÁNÍ
• 3.8.5.2 OHÝBÁNÍ
• 3.8.5.3 TAŽENÍ
• 3.8.5.4 ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY TVÁŘENÍ
• 3.8.5.5 UNIVERZÁLNÍ A SKUPINOVÉ NÁSTROJE PRO TVÁŘE...
• 3.9 POLOTOVARY VYRÁBĚNÉ SVAŘOVÁNÍM
• 3.9.1 SVAŘOVÁNÍ ZA PŮSOBENÍ TEPLA (TAVNÉ)
• 3.9.1.1 SLÉVÁRENSKÉ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.1.2 TAVNÉ SVAŘOVÁNÍ TERMITEM
• 3.9.1.3 PLAMENOVÉ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.1.3.1 SVAŘOVACÍ SOUPRAVA
• 3.9.1.3.2 PLYNY PRO SVAŘOVÁNÍ A ŘEZÁNÍ KYSLÍKEM
• 3.9.1.3.3 DRUHY SVAŘOVACÍCH PLAMENŮ
• 3.9.1.3.4 PŘÍDAVNÉ MATERIÁLY
• 3.9.1.3.5 SMĚR SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.1.3.6 BEZPEČNOSTNÍ PŘEDPISY A PRAVIDLA
• 3.9.1.3.7 ACETYLÉNOVÉ VYVÍJEČE
• 3.9.1.4 OBLOUKOVÉ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.1.4.1 OBLOUKOVÉ SVAŘOVÁNÍ OBALENOU ELEKTRODOU
• 3.9.1.4.2 OBLOUKOVÉ SVAŘOVÁNÍ V OCHRANÉM PROSTŘEDÍ...
• 3.9.1.4.3 OBLOUKOVÉ SVAŘOVÁNÍ V OCHRANÉM PLYNU
• 3.9.1.4.3.1 SVAŘOVÁNÍ V OCHRANNÉ ATMOSFÉŘE ARGONU ...
• 3.9.1.4.3.2 SVAŘOVÁNÍ V OCHRANNÉ ATMOSFÉŘE OXIDU U...
• 3.9.1.4.3.3 SVAŘOVÁNÍ V OCHRANNÉ ATMOSFÉŘE ARGONU ...
• 3.9.1.4.4 BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI OBLOUKOV...
• 3.9.1.5 OBLOUKOVÉ VIBRAČNÍ NAVAŘOVÁNÍ
• 3.9.1.6 ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY TAVNÉHO SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.2 SVAŘOVÁNÍ ZA PŮSOBENÍ TEPLA A TLAKU
• 3.9.2.1 SVAŘOVÁNÍ ELEKTRICKÝM ODPOREM
• 3.9.2.1.1 STYKOVÉ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.2.1.3 ŠVOVÉ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.2.1.2 BODOVÉ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.2.1.4 VÝSTUPKOVÉ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.2.1.5 IMPULZNÍ ODPOROVÉ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.2.2 INDUKČNÍ SVAŘOVÁNÍ
• 3.9.2.3 SVAŘOVÁNÍ TŘENÍM
• 3.9.2.4 DALŠÍ ZPŮSOBY SVAŘOVÁNÍ ZA PŮSOBENÍ TEPLA ...
• 3.9.3 SVAŘOVÁNÍ ZA PŮSOBENÍ TLAKU
• 3.9.3.1 SVAŘOVÁNÍ TLAKEM ZA STUDENA
• 3.9.3.2 SVAŘOVÁNÍ ULTRAZVUKEM
• 3.9.3.3 SVAŘOVÁNÍ EXPLOZÍ
• 3.9.4 SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ
• 3.9.5 HLAVNÍ TECHNOLOGICKÉ ZÁSADY
• 3.9.5.1 SVAŘITELNOST KOVOVÝCH MATERIÁLŮ
• 3.9.5.2 SVAROVÁ PNUTÍ A DEFORMACE
• 3.9.5.3 TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ SVAROVÝCH SPOJŮ
• 3.9.5.4 MECHANICKÉ ZPRACOVÁNÍ SVAROVÝCH SPOJŮ
• 3.9.5.5 KONTROLA A ZKOUŠENÍ JAKOSTI SVAROVÝCH SPOJ...
• 3.9.5.6 TECHNOLOGIČNOST SVAŘOVANÝCH KONSTRUKCÍ
• 3.10 POLOTOVARY VYRÁBĚNÉ PÁJENÍM
• 3.10.1 MĚKKÉ PÁJENÍ
• 3.10.2 TVRDÉ PÁJENÍ
• 3.10.3 PÁJECÍ ZPŮSOBY A METODY
• 3.10.4 TAVIDLA
• 3.10.5 VYTVOŘENÍ PÁJENÉHO SPOJE
• 3.11 POLOTOVARY VYRÁBĚNÉ LEPENÍM
• 3.11.1 LEPIDLA
• 3.11.2 VYTVOŘENÍ LEPENÉHO SPOJE
• 3.12 POLOTOVARY VYRÁBĚNÉ ŽÁROVÝM DĚLENÍM MATERIÁLU...
• 3.11.3 TMELY A PĚNY
• 3.12.1 PLAMENOVÉ ŘEZÁNÍ KYSLÍKEM
• 3.12.2 ŘEZÁNÍ ELEKTRICKÝM OBLOUKEM
• 3.12.3 ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY ŘEZÁNÍ
• 3.13 VÝROBKY A POLOTOVARY Z PLASTŮ
• 3.13.1 ZPŮSOBY ZPRACOVÁNÍ PLASTŮ NA VÝROBKY
• 3.13.1.1 VSTŘIKOVÁNÍ
• 3.13.1.3 SPÉKÁNÍ
• 3.13.1.2 LISOVÁNÍ
• 3.13.1.4 ODLÉVÁNÍ
• 3.13.1.5 ROTAČNÍ NATAVOVÁNÍ
• 3.13.2 ZPŮSOBY ZPRACOVÁNÍ PLASTŮ NA POLOTOVARY
• 3.13.1.6 ZHOTOVENÍ VÝROBKŮ ZE SKELNÝCH LAMINÁTŮ BE...
• 3.13.2.1 VYTLAČOVÁNÍ
• 3.13.2.3 LISOVÁNÍ
• 3.13.2.2 VÁLCOVÁNÍ
• 3.13.2.4 JINÉ ZPŮSOBY ZPRACOVÁNÍ
• 3.13.3.1 OBRÁBĚNÍ
• 3.13.3 ZPŮSOBY ZPRACOVÁNÍ POLOTOVARŮ NA VÝROBKY
• 3.13.3.2 OHÝBÁNÍ
• 3.13.3.3 VAKUOVÉ TVAROVÁNÍ
• 3.13.4 SPOJOVÁNÍ VÝROBKŮ A POLOTOVARŮ Z PLASTŮ
• 3.13.3.4 VYFUKOVÁNÍ
• 3.13.4.1 MECHANICKÉ SPOJOVÁNÍ
• 3.13.4.2 INTEGRACE SOUČÁSTÍ
• 3.14 POLOTOVARY VYRÁBĚNÉ SLINOVÁNÍM
• 3.14.1 VÝROBA KOVOVÝCH PRÁŠKŮ
• 3.14.2 ZPRACOVÁNÍ KOVOVÝCH PRÁŠKŮ
• 3.14.2.1 ÚPRAVA KOVOVÝCH PRÁŠKŮ
• 3.14.2.2 LISOVÁNÍ KOVOVÝCH PRÁŠKŮ
• 3.14.2.3 SLINOVÁNÍ KOVOVÝCH PRÁŠKŮ
• 3.14.2.4 DODATEČNÉ ÚPRAVY
• 3.14.3 POUŽITÍ SLINUTÝCH KOVŮ
• 3.15 OBRÁBĚNÍ
• 3.15.1 ORÝSOVÁNÍ OBROBKU
• 3.15.2 PILOVÁNÍ
• 3.15.3 ŘEZÁNÍ
• 3.15.4 SEKÁNÍ
• 3.15.5 VRTÁNÍ
• 3.15.5.1 VRTAČKY
• 3.15.5.2 VRTÁKY
• 3.15.5.3 UPÍNANÍ OBROBKŮ
• 3.15.6 VYVRTÁVÁNÍ
• 3.15.7 ZAHLUBOVÁNÍ
• 3.15.8 VYSTRUŽOVÁNÍ
• 3.15.9 SOUSTRUŽENÍ
• 3.15.9.1 SOUSTRUHY
• 3.15.9.1.1 ČÁSTI SOUSTRUHU
• 3.15.9.1.2 DRUHY SOUSTRUHŮ
• 3.15.9.2 SOUSTRUŽNICKÉ NOŽE
• 3.15.9.3 UPÍNÁNÍ SOUSTRUŽNICKÝCH NOŽŮ
• 3.15.9.4 UPÍNÁNÍ OBROBKŮ
• 3.15.9.5 SOUSTRUŽNICKÉ PRÁCE
• 3.15.9.5.1 ZÁKLADNÍ POSTUPY SOUSTRUŽENÍ
• 3.15.9.5.2 SOUSTRUŽENÍ KUŽELOVÝCH PLOCH
• 3.15.9.5.3 SOUSTRUŽENÍ ZÁVITŮ
• 3.15.10 FRÉZOVÁNÍ
• 3.15.10.1 FRÉZKY
• 3.15.10.2 FRÉZY
• 3.15.10.3 UPÍNÁNÍ NÁSTROJŮ
• 3.15.10.4 UPÍNÁNÍ OBROBKŮ
• 3.15.11 HOBLOVÁNÍ
• 3.15.12 OBRÁŽENÍ
• 3.15.13 BROUŠENÍ
• 3.15.13.1 BRUSKY
• 3.15.13.2 ZPŮSOBY BROUŠENÍ
• 3.15.13.3 KONTROLA A UPÍNÁNÍ BROUSICÍCH KOTOUČŮ
• 3.15.14 VÝROBA ZÁVITŮ
• 3.15.14.1 VNĚJŠÍ ZÁVITY
• 3.15.14.2 VNITŘNÍ ZÁVITY
• 3.15.15 VÝROBA OZUBENÝCH KOL
• 3.15.15.1 ČELNÍ OZUBENÁ KOLA
• 3.15.15.1.1 DOKONČOVACÍ OPERACE
• 3.15.15.2 ŠNEKY A ŠNEKOVÁ KOLA
• 3.15.15.3 KUŽELOVÁ OZUBENÁ KOLA
• 3.15.16 HONOVÁNÍ
• 3.15.17 SUPERFINIŠOVÁNÍ
• 3.15.18 LAPOVÁNÍ
• 3.15.19 BEZPEČNOST PRÁCE PŘI OBRÁBĚNÍ
• 3.16 MĚŘENÍ A MĚŘIDLA
• 3.16.1 MĚŘENÍ DÉLEK
• 3.16.2 ČÍSELNÍKOVÉ MĚŘÍCÍ PŘÍSTROJE
• 3.16.3 KONSTRUKCE MĚŘIDEL
• 3.17 VÝROBNÍ POSTUPY
• 3.17.1 ČLENĚNÍ VÝROBNÍCH POSTUPŮ
• 3.17.2 ČINITELÉ PŮSOBÍCÍ NA TVORBU VÝROBNÍCH POSTU...
• 3.17.2.1 VOLBA ZÁKLADEN
• 3.17.2.2 SLED OPERACÍ
• 3.17.2.3 STROJNÍ PARK
• 3.17.2.4 DALŠÍ DŮLEŽITÍ ČINITELÉ
• 3.17.3 DRUHY VÝROBNÍCH POSTUPŮ
• 3.17.4 PODKLADY PRO VYPRACOVÁNÍ VÝROBNÍCH POSTUPŮ
• 3.17.5 ZÁSADY PRO VYPRACOVÁNÍ VÝROBNÍCH POSTUPŮ
• 3.17.6 EKONOMICKÉ HODNOCENÍ VÝROBNÍCH POSTUPŮ
• 3.17.6.1 HLAVNÍ SMĚRY EKONOMICKÉHO HODNOCENÍ
• 3.17.6.2 VARIANTY VÝROBNÍCH POSTUPŮ
• 3.18 ZÁSADY MONTÁŽNÍCH PRACÍ, MONTÁŽNÍ POMŮCKY
• 3.18.1 ORGANIZACE MONTÁŽNÍHO PROCESU
• 3.18.1.1 INTERNÍ MONTÁŽ
• 3.18.1.2 EXTERNÍ MONTÁŽ
• 3.18.2 TECHNICKO-ORGANIZAČNÍ FORMA MONTÁŽE
• 3.18.3 ČLENĚNÍ MONTÁŽNÍHO PROCESU
• 3.18.4 MONTÁŽNÍ PRACOVIŠTĚ
• 3.18.5 MANIPULACE S MATERIÁLEM PŘI MONTÁŽI
• 3.18.6 PRÁCE PŘI MONTÁŽI
• 3.18.6.1 PŘÍPRAVNÉ PRÁCE
• 3.18.6.2 PŘIZPŮSOBOVACÍ PRÁCE
• 3.18.6.3 MANIPULAČNÍ PRÁCE
• 3.18.6.4 SPOJOVACÍ PRÁCE
• 3.18.6.5 KONTROLNÍ PRÁCE A OSTATNÍ
• 3.18.7 KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ
• 3.18.8 AUTOMATIZACE MONTÁŽE
• 3.18.9 RACIONALIZACE MONTÁŽE
• 3.18.10 UVÁDĚNÍ STROJŮ DO CHODU
• 3.19 PŘÍPRAVKY
• 4 TECHNICKÉ KRESLENÍ
• 4.1 ZÁSADY KRESLENÍ
• 4.2 NORMALIZACE
• 4.2.1 TECHNICKÉ VÝKRESY – POŽADAVKY A DRUHY
• 4.2.2 FORMÁTY TECHNICKÝCH VÝKRESŮ
• 4.2.3 DRUHY ČAR NA TECHNICKÝCH VÝKRESECH A ZÁSADY ...
• 4.2.4 MĚŘÍTKA NA TECHNICKÝCH VÝKRESECH
• 4.2.5 POPISOVÁNÍ TECHNICKÝCH VÝKRESŮ
• 4.3 DRUHY VÝKRESŮ
• 4.3.1 VÝKRESY SOUČÁSTÍ
• 4.3.2 VÝKRESY SESTAVENÍ
• 4.3.3 VÝKRESY POLOTOVARŮ
• 4.4 ZPŮSOBY ZOBRAZOVÁNÍ
• 4.5 KÓTOVÁNÍ
• 4.6 PŘEDEPISOVÁNÍ GEOMETRICKÝCH TOLERANCÍ
• 4.7 POČÍTAČOVÁ GRAFIKA
• 4.7.1 DRUHY CAD SYSTÉMŮ
• 4.7.2 PARAMETRICKÉ MODELOVÁNÍ
• 5 SI SOUSTAVA
• 6 POLOMĚRY, PRŮMĚRY, OBVODY A OBSAHY KRUHU
• 7 TABULKA PŘEVODU Z KM/H NA M/S
• 8 ŘÍMSKÉ ČÍSLICE
• 9 TABULKA PŘEVODU Z PALCŮ NA MILIMETRY
• 10 NORMY
• 11 POUŽITÁ LITERATURA

1.1 STATIKA

1 MECHANIKA

1.1.1 ÚVOD DO MECHANIKY

Mechanika je částí fyziky a je v podstatě naukou o sílách a jejich účinku.

Statika je nauka o rovnováze sil, zkoumaná tělesa jsou v klidu nebo v pohybu rovnoměrném přímočarém.

Základní úlohy statiky

1. Řešení výslednice sil
2. Řešení rovnováhy

Těleso je v rovnováze je-li v klidu a nebo konáli pohyb rovnoměrný přímočarý.

Základní pojmy

Síla

Vypočte se součinem hmotnosti (m) a zrychlením (a) / (g)



m ... hmotnost [kg]
a; g ... zrychlení [m.s-2]
F ... síla [kg.m.s-2] = Newton [N]

Síla je vektorová veličina, která má velikost, směr, smysl/orientaci, působiště.

Působiště síly je bod na tělese, ve kterém, síla na těleso působí.

Sílu můžeme po vektorové přímce (neboli nositelce) libovolně posouvat, aniž se tím její účinek změní.

Znaménko u sil ve výpočtech

Síla je kladná když:
Směřuje směrem dolů
Směrem doprava

Síla je záporná když:
Směřuje směrem nahorů
Směrem doleva

Poznámka: Záleží na domluvě na dané škole

Soustava sil

Působí-li na těleso více sil, nazýváme je soustavou sil.

Silová soustavu můžeme nahradit jednou silou tak, aby se účinek nezměnil a tu sílu nazýváme výslednice sil.

Výslednice sil je taková síla, kterou můžeme nahradit, aniž by se její účinky změnily.

1.1.2 MOMENT SÍLY

Moment síly je součin síly a ramene (poloměr)



Moment síly vyvolává otáčivý pohyb.



F ... síla [kg.m.s-2] = Newton [N]
R ... rameno (kolmá vzdálenost od středu otáčení a nositelkou síly - silou)
M ... moment síly [N.m; N.mm]

Výpočet momentu šikmo působící síly

Postup

1. Rozklad šikmé síly na složky, které působí kolmo na k ose ramene a ve směru ramene
2. Sestrojení kolmého ramene

Znaménko u momentů sil ve výpočtech

Moment síly je kladný když: Se otáčí po směru hodinových ručiček

Moment síly je záporný když: Se otáčí proti směru hodinových ručiček

Poznámka: V matematice a fyzice je to naopak ! Záleží na dohodě s vaším vyučujícím.

1.1.3 DVOJICE SIL – VÝSLEDNICE SIL

Dvojicí sil jsou dvě rovnoběžné síly stejné velikosti a opačného směru.

Dvojice sil vytváří moment síly (otáčivý pohyb), který je k libovolnému místu v rovině konstantní.





M ... Moment síly [N.m; N.mm]
F ... síly [kg.m.s-2] = Newton [N]
a ... kolmá vzdálenost mezi silami [m; mm]

Dvojice sil jsou dvě rovnoběžné síly, stejné velikosti a opačného směru, které vytváří konstantní moment k libovolnému místu v rovině.


Soustava sil

Soustavou sil je více sil něž 1.

Soustavu sil můžeme nahradit jednou silou, která se nazývá výslednice.

Leží-li síly na jedné (téže) nositelce je jejich výslednice rovna algebraickému součtu jednotlivých sil.

Rozdělení silových soustav

1. Soustava sil působících na jedné nositelce
2. Soustava sil procházejícím jedním bodem
3. Soustava sil rovnoběžných
4. Soustava sil rovnoběžných neprocházející jedním bodem

1.1.4 MOMENTOVÁ VĚTA

Součet momentů jednotlivých sil je roven momentu jejich výslednice.

Postup

1. Vypočtěte velikost výslednice
2. Zvolit střed otáčení (je výhodné jej zvolit v místě působení síly)
3. Použít momentovou větu

Rovnováha momentů

Rovnováha momentů na tělese nastane, bude-li jejich algebraický součet roven 0



Rovnováha momentů se na tělese projeví rovnovážným stavem, to znamená že těleso bude v klidu nebo se bude otáčet rovnoměrným otáčivým pohybem.

1.1.5 ROVNOVÁHA SIL

Síly jsou v rovnováze, pokud jejich součet je roven 0.

Rovnováha více sil

Postup 1 (jednodušší):

1. Určit společné působiště síly G a reakcí RA a RB
2. Nakreslíme silový trojúhelník

Postup 2 (složitější):

1. Určit společné působiště
2. Prodloužit známé nositelky
3. Určíme směrnice nositelek
4. Spojíme místo uložení se zjištěným působištěm
5. Nakreslíme silový mnohoúhelník

Rovnoběžné síly se společným působištěm jsou v rovnováze vytvoří-li uzavřený silový trojúhelník nebo mnohoúhelník se šipkami v jednom směru.

Určení výslednice nebo reakce rovnoběžných sil, které nemají společné působiště

Postup

1. Sestrojit silový mnohoúhelník
2. Určit polohu výslednice pomocí vláknového obrazce

1.1.6 SOUSTAVA SIL PROCHÁZEJÍCÍ JEDNÍM BODEM

Jedná se o rovinou soustavu různoběžných sil, jejichž vektorové přímky směřují do společného bodu, nebo mají v tomto bodě přímo své působiště.

1.1.7 ZPŮSOBY ULOŽENÍ – DRUHY PODPĚR

Podle uspořádání můžeme podpory pro rovinnou soustavu sil rozdělit na tři hlavní části:

Poznámka: Podporám se někdy říká vazby.

1.1.8 DRUHY PŮSOBENÍ SIL

1.1.9 PRUTOVÉ (PŘÍHRADOVÉ) KONSTRUKCE

Konstrukce jeřábů, stožárů a jiné bývají tvořeny soustavou prutů spojených tzv. styčnících. Dříve nýtováním, dnes převážně svařováním.

Tyto konstrukce nazýváme příhradové - (příhradové nosníky), které jsou při relativně nízké hmotnosti značně tuhé.

Oproti plným nosníkům, tyto příhradové konstrukce přináší velkou úsporu materiálu.

Jednotlivé pruty nejčastěji vytvářejí trojúhelníkové obrazce, které na sebe navazují.

Aby byla konstrukce staticky určitá s nulovým stupněm volnosti, musí počet prutů a styčníků odpovídat vztahu:





Síly, kterými se budeme zabývat jsou dvojího druhu:


Síly vnější
Jsou to síly akční a reakční
Působí z vnějšku na nosník
Na náčrtku je zakreslujeme červeně

Síly vnitřní
Síly vnitřní - Jsou to osové síly v prutech, jsou tahové nebo tlakové.
Naším úkolem je bude tyto síly zjišťovat, abychom znali namáhání jednotlivých prvků a podle toho mohli s ohledem na pevnost materiálu navrhnout průřezy prvků.
Na náčrtku je zakreslujeme modře

Řešení prutových konstrukcí

Grafické řešení

1. Zhotovit náčrtek
2. Očíslovat styčníky a pruty
3. Zkontrolovat statickou určitost
4. Vypočítat reakce na podpěrách
5. Řešit rovnováhu v jednotlivých styčnících

Početní řešení

Metoda styčníková
Vychází z grafického řešení, kdy velikost sil počítáme z jednotlivých styčníkových trojúhelníků nebo mnohoúhelníků pomocí geometrických funkcí nebo pythagorovy věty.

Metoda řezová

• Spočívá v tom, že část nosníku myšleným řezem zcela odřízneme.
• Řez však smí protnout nejvýše jen tři pruty.
• Potom vnější síly odříznuté části musí být drženy v rovnováze vnitřními silami v prutech, které přetnul řez.
• Velikost osových sil v prutech vypočteme z podmínky statické rovnováhy a to nejčastěji momentové.

1.1.10 TĚŽIŠTĚ

Těžiště je působiště tíhy tělesa v průsečíku těžnic.

Poloha těžiště homogenního (stejnorodého) tělesa není závislá na druhu materiálu tělesa, ale jen na jeho tvaru.

Má-li těleso osu souměrnosti, leží těžiště na této ose.

Je-li těleso souměrné podle více os souměrnost, leží těžiště v jejich průsečíku.

Polohu tělesa můžeme zjistit

1. Zavěšováním (u složitých) nepravidelných těles
2. Vážením a následným výpočtem
3. U méně složitých těles (složené čáry/plochy) můžeme určit polohu graficky nebo výpočtem

Složené čáry a plochy

Složená čára je taková čára, která je tvarovaná. V praxi to jsou kulatiny, které jsou různě ohnuté i několikrát.

Těžiště složených čar

1. Složenou čáru si rozdělíme na jednotlivé čáry
2. Tíhy jednotlivých čar nahradíme jejich délkami
3. Určíme polohu těžiště jednotlivých čar
4. Graficky nebo početně určíme polohu výslednice (těžnice) ve směru os [x,y]

Těžiště složených ploch

1. Složenou plochu rozdělíme na jednotlivé plochy
2. Určíme těžiště jednoduchých ploch
3. Vypočteme obsah jednotlivých ploch
4. V jednom z těžišť si zvolíme bod otáčení
5. Momentovou větou vypočteme polohu těžiště v osách [x,y]

1.1.11 GULDINOVY VĚTY

Guldinovy věty se používají pro výpočet povrchu a objemu rotačních těles

Výpočet povrchu rotačního tělesa

Povrch rotačního tělesa S je roven součiny délky tvořící čáry a obvodu kružnice, která opisuje těžiště.

Výpočet objemu rotačního tělesa

Objem rotačního tělesa V je roven součinu velikosti tvořící plochy a obvodu kružnice, která opisuje těžiště.





l ... Délka tvořící čáry
S ... Velikost tvořící plochy
RT ... Poloměr kružnice opisující těžiště
DT ... Průměr kružnice opisující těžiště

1.1.12 STABILITA TĚLES

Těleso je v rovnováze, jsou-li stejné všechny síly, které na něj působí

Bezpečnost proti převrácení

Pokud nositelka zatěžující síly neprochází základnou způsobuje klopný moment, který je roven součinu zatěžující síly a kolmé vzdálenosti ramena ke hraně, kolem které by se těleso překlápělo.

Pokud nositelka zatěžující síly prochází základnou zvětšuje se moment stability.

1.1.13 DRUHY TŘENÍ

1. Suché tření

Součásti se vzájemně dotýkají (není mezi nimi mazivo) - dochází k uvolňování malých částeček materiálu - vzniká otěr - Nebezepčeí zadření

Součinitel smykového tření: 0,1 až 0,2

2. Polosuché tření

Množství maziva mezi součástmi není dostatečné k vytvoření "mazacího filmu"
K jevu dochází při malých kluzných rychlostech (rozběh stroje) a v samomazných ložiskách

Součinitel smykového tření: 0,01 až 0,1

3. Kapalinné tření

Součásti "plavou" v mazivu
Tření se odehrává v mazivu - malé opotřebení součástí - vysoká účinnost stroje

Součinitel smykového tření: 0,001 až 0,01