4 TECHNICKÉ KRESLENÍ

Technické kreslení je základní součástí odborného vzdělání, které vznikalo na základě požadavků z výrobní sféry. Správný technický výkres je jednoznačným, komunikačním prostředkem mezi konstruktérem a dělníkem. V technickém kreslení musíme striktně vycházet ze závazných norem. Ostatní normy (např. podnikové) musí vycházet z mezinárodních norem ISO (mezinárodní normalizační společnost).

Úkoly technického kreslení

• Rozvíjet prostorovou představivost


• Vytvářet asociaci mezi tvarem a jeho zobrazení včetně okótování a všem předpisům (např. přesnosti)


• Získat dovednost číst a kreslit technické výkresy či schémata

Materiální prostředky

Rýsovací deska
Slouží jako podložka pro kreslení technických výkresů. Je vyrobená z laťovky ve velikostech označených jako: A1 (rozměr 1000x710), A2 (rozměr 710x500 mm), A3 (rozměr (530x400 mm), A4 (rozměr 400 x 300 mm).

Příložník
Slouží jako základní pravítko ke kreslení vodorovných přímek a k přesnému vedení trojúhelníků.
Trojúhelník
Pro kreslení je nejvhodnější průhledný vrstvený z plastů v provedení rovnoramenném (s úhly 90° a 2x 45°) nebo nerovnoramenném (s úhly 90°, 60°, 30°)

Pravítko
Určeno k volnému kreslení přímek nebo k měření délek úseček.

Křivítko
Umožňuje kreslení kruhových oblouků a různých křivek. Je většinou vyrobené jako pevné z průsvitných plastů nebo jako ohebné plastické křivítko označené jako Logarex.

Šablony
Usnadňují popisování technických výkresů nebo napomáhají kreslení některých grafických prvků (např. hlavy šroubů, technické písmo, kruhové otvory, atd).

Úhloměr
Určen ke grafickému vynášení úhlů, obvykle je proveden jako půlkruhový s dělením 180°

Kružidlo
Používá se při kreslení kružnic nebo kruhových oblouků, velkých poloměrů, při konstrukci základních geometrických obrazců.

Nulátko
Kružidlo, které kreslí kružnice o poloměru menších než 5 mm.

Vytahovací pera
Jsou určená ke kreslení tuší. Nejvhodnější jsou pera v tužkovém provedení např. značky Centograf, Staedtler, Faber-Castell. Méně používaná jsou pera trubičková, kdy se jednotlivé násady nasazovali na násadové pero.

Nástavec
Slouží k sestrojování kružnic. Zasazuje se do kružítka místo držáku s tuhou. Dle provedení o něj lze uchytit tužku či zašroubovat vytahovací pero.

Tuš
Slouží jako náplň do vytahovacích per. Dodává se v kapátkách s bílým potiskem (např. Centograf)

Stěrací pryž (guma)
Používá se k odstranění nakreslených čar tužkou nebo k odstranění nečistot z kreslícího papíru. Nejvhodnější je pryž z plastů (např. Eraser 4770). Pro rozsáhlejší opravy technických výkresů kreslených na průsvitném papíře se vedle obyčejné žiletky osvědčují i škrabátka se štětečkem ze skleněných vláknem (např. KIN Black Start 5553).

Rýsovací papír
V technickém kreslení má využití jak kladívkový rýsovací papír (bílý), tak papír průsvitný (pauzovací).

Rýsovací stoly
Speciální zařízení pro kreslení výkresů. Dříve používané stoly s pantografem jsou dnes nahrazeny stoly s příčným i podélným posuvem jednotek.

Tužky
Pro technické kreslení je nejvhodnější "mikrotužky", popř. padají mikrotužky s hrotítkem. Tuhy do nich používané jsou dvojího provedení - měkké, určené pro kreslení a vytahování obrysových čar (označení B, HB, F) a tvrdé sloužící zpravidla pro kreslení os, vynášecích čar a kót (označení H, 2H, 3H).



Veškeré kreslící pomůcky udržujeme v neustálé čistotě (špiní výkres) a v dobrém technickém stavu (znesnadňují konstruování).

4.1 ZÁSADY KRESLENÍ

Kreslení nám usnadňuje vyjadřování (představu) i v jiných vyučovacích předmětech. Pro urychlení děláme zpravidla pouze náčrty. Zásady a pravidla jsou téměř shodná se zásadami a pravidly pro kreslení technických výkresů.


Postup pro kreslení náčrtu

1. Předmět si důkladně prohlédněte - ujasnit si tvar
   
2. Určíme nezbytný počet průmětů (pohledy) pro úplné zobrazení předmětu
   
3. Určíme potřebnou velikost obrazu
   
4. Nakreslíme osy souměrnosti a předběžně vyznačíme hlavní obrysy
   
5. Obrysy a hrany nakreslíme tenkými plnými čarami
   
6. Po porovnání náčrtu s kreslenou součástí dokreslíme všechny tvarové podrobnosti, vytáhneme všechny viditelné obrysy tlustými čarami
   
7. Nakreslíme vynášecí a kótovací čáry, šipky a dopíšeme kóty
   
8. Vyšrafujeme plochy řezů a průřezů, popřípadě doplníme údaje o drsnosti povrchu
   
9. Provedeme kontrolu náčrtu s kreslenou součástí
   

Pravidla, která musíme při kreslení zachovat

• Vždy pracujeme s čistými kreslicími pomůckami, přitom nezapomínáme na ruce a rukávy
  
• Při kreslení tužkou dbáme na to, aby se čáry pohybem ruky a kreslících pomůcek neroztírá-li se po výkrese
  
• Při práci na jedné části výkresu, zakrýváme ostatní části papírem
  
• Předpokladem správné práce je správné držení těla, tužky nebo jiných kreslících pomůcek.
• Sedíme pohodlně, nehrbíme se, břichem a hrudníkem se neopíráme se o hranu stolu
  
• Kreslící pomůcky držíme v ruce volně, při kreslení od ruky kreslíme krátké čáry pohybem ruky v zápěstí, dlouhé čáry kreslíme pohybem v ramenním kloubu, tužku držíme asi 30 mm od hrotu a pootáčíme s ní (s vyjímkou mikrotužky)
  
• Pracovní plocha má být osvětlena šikmo zleva ze předu ze shora. Vzdálenost očí od rýsovací desky má být 250 - 300 mm. Dáváme přednost kreslení při denním světle
  
• Nezapomínáme občas poskytnout očím krátký odpočinek a několikrát se zhluboka nadechnout a vydechnout

4.2 NORMALIZACE

Hlavní úkol normalizace

• Sjednotit provedení výrobků, ale i výkresů
  
• Zajistit vyměnitelnost součástí na strojích při opotřebování nebo poškození
  
• Zmenšit potřebu skladů náhradních dílů a polotovarů
  
• Zvýšit sériovost, hromadnost a plynulost výroby, čímž se přispívá k její zrychlení a zlevnění
  
• Zhospodárnit výrobu a snížit cenu výrobků
  
• Zjednodušovat práci konstruktéra nebo projektanta a zvyšuje jeho produktivitu práce
  
• Zobecňovat způsoby provádění výpočtů, projektování (např. budovy), konstruování (většinou stroje), a metody zkoušení materiálů a výrobků.
  
• Zobecnit značky, symboly, názvy jednotek
  

Normalizace se uplatňuje při tvorbě technických výkresů, technické výkresy musí být nakresleny jednotně, aby bylo umožněno jejich jednotné čtení a jednotná výroba.

4.2.1 TECHNICKÉ VÝKRESY – POŽADAVKY A DRUHY

Aby byl výkres použitelný ve výrobě, musí obsahovat všechny potřebné údaje ke zhotovení a kontrole vyrobené součásti a musí být zakreslen podle státních norem pro technické kreslení.

4.2.2 FORMÁTY TECHNICKÝCH VÝKRESŮ

Základní formát je A0. Má plochu 1 m2 a strany v poměru 1 x 1.41421

Další formáty jsou A1; A2; A3; A4; (A5 - pouze ve vyjímečných případech). Formáty výkresů jsou normalizované. Na všechny formáty se kreslí naležato s vyjímkou formátu A4, na který se kreslí nastojato. Na formát A4 je povoleno kreslit naležato jen ve vyjímečných případech.

4.2.3 DRUHY ČAR NA TECHNICKÝCH VÝKRESECH A ZÁSADY PRO JEJICH KRESLENÍ

Zásady pro konstrukci čar

Tloušťka čáry musí být v celé délce konstantní (dovoleny jsou úchylky ± 0,1d
Tloušťky pro kreslení velmi tlusté čáry, tlusté čáry a tenké čáry musí být v poměru 4:2:1
Při kreslení souběžných čar nesmí být vzdálenost mezi nimi menší než 0,7 mm
Křížení čar musí být provedeno tak, aby se šířili pouze čáry (nikoliv tečky a mezery)
U tečkových čar má být v bodě křížení tečka
Styk čar nebo spojení čar nemá být v mezeře
Barva čar se volí podle podkladu (bílý podklad = černá čára)
Osy souměrnosti přetahujeme podle velikosti obrazu o 5 až 10 mm přes průměr tělesa
Při konstrukci tuší vytahujeme:
- Kružnice a křivky
- Vodorovné čáry
- Svislé čáry

Tloušťka čar

Jsou odstupňovány v geometrické řadě s s kvocientem s následujícími hodnotami:
0,13
0,18
0,25
0,35
0,5
0,7
1,0
1,4
2,0

Poznámka: Pro školní účely se doporučuje pro tenkou čáru použít rozměr 0,35 mm a pro tlustou 0,7 mm.

4.2.4 MĚŘÍTKA NA TECHNICKÝCH VÝKRESECH

Měřítka, jejich velikosti a zapisování, na všech druzích technických výkresů se dle:

• Účelu a obsahu výkresů
  
• Velikosti kreslené součásti
  
• Složitosti a hustoty kresby
  
• Požadavků čitelnosti a přehlednosti kresby
  

Druhy měřítek

• Skutečná velikost - 1:1
  
• Zvětšení
  2:1
  5:1
  10:1
  20:1
  50:1
  100:1
  
• Zmenšení
  1:2
  1:5
  1:10
  1:20
  1:50
  1:100
  1:200
  1:500
  1:1 000
  1:2 000
  1:5 000
  1:10 000
  

Zásady pro zapisování měřítek

• Měřítko, jakým je výkres nakreslen se zapisuje do příslušné kolonky v popisovém poli výkresu
  
• Měřítko se píše nejblíže větším písmem než se píší kóty (3,5 mm), tedy 5 mm
  
• Je-li na výkrese použito více měřítek (u tvarových podrobností), do popisového pole se píše hlavní měřítko a všechna ostatní měřítka se píší k příslušnému odkazu
  
• Do kót se píší SKUTEČNÉ rozměry bez ohledu na měřítko
  
• Tvarové podrobnosti se kreslí ve zvětšeném měřítku jako zvláštní pohled
  
• Je-li obrys malého předmětu kreslený ve zvětšovacím měřítku, doporučuje se nakreslit pro názornost na výkres předmět ve skutečném měřítku
  
• Rozšiřovat rozsah měřítek se smí násobením celou mocninou deseti
  
• U výkresů inženýrských sítí, kde je jiné měřítko délky a výšky se zapisují obě měřítka (první měřítko délky, potom měřítko výšky)
  
• Ve vyjímečných případech lze použít měřítko nenormalizované
  
• Norma ISO dovoluje použít rozdílného měřítka pro kopie

4.2.5 POPISOVÁNÍ TECHNICKÝCH VÝKRESŮ

Technické písmo

Technické výkresy, tabulky, či jiná technická dokumentace se píše technickým písmem, podle příslušných norem.
Technické písmo se píše:

• "Volně" rukou
• Pomocí: šablon, suchých obtisků
• Na psacím stroji nebo počítači

Výkresy se popisují velkými písmeny a arabskými číslicemi
Vyjímku tvoří názvy jednotek (mm, Kg, kPa)
Výška písmen (tučné hodnoty jsou normou doporučené):

• 1,8
  
• 2,5
  
• 3,5
  
• 5
  
• 7
  
• 10
  
• 14
  
• 20
  

Norma rozlišuje následující technická písma (tučné písmo a zároveň varianta jsou normou doporučené):

• Typ A
  - Kolmé (výška 14/14 h)
  - Šikmé (výška 14/14 h se sklonem 75°)
  
• Typ B
  - Kolmé (výška 10/10 h)
  - Šikmé (výška 10/10 h se sklonem 75°)
  
• TYP CAD
  TYP CA
  - Kolmé
  - Šikmé
  TYP CB
  - Kolmé
  - Šikmé
  

Popisové pole
Obsahuje veškeré potřebné údaje, které na výkresu nelze vyjádřit obrazem a jsou platné pro celý výkres
Umísťuje se:
- VŽDY v pravém dolním rohu bez ohledu na orientaci výkresového listu
- Za rámeček kreslící plochy

Jeho provedení je interní záležitostí, ale MUSÍ OBSAHOVAT:
Identifikační část
Délka maximálně 170 mm
Obsahuje rubriky:
- Registrační/evidenční číslo výkresu
- Název výkresu
- Logo/název vlastníka
Rozložení jednotlivých rubrik viz. obrázky:





Informativní údaje
Značka použitého promítání
Měřítko zobrazení
Meřící jednotku (nejsou-li použity milimetry)

Technické údaje
Výchozí materiál součásti
Použitý polotovar
Normativní údaje týkající se výkresu

Uživatelské údaje
Datum vypracování
Administrativní údaje (podpisy zodpovědných pracovníků např. kontrolora, technologa, metrologa, atd.)
Datum a označení změny

Výkresy, které jsou na více listech číslují na všech listech stejně s doplněním čísla listu

Číslování technických výkresů
Interní záležitost

4.3 DRUHY VÝKRESŮ

4.3.1 VÝKRESY SOUČÁSTÍ

Kreslí se pro každou, jakýmkoliv způsobem vyrobenou součást.

Samostatné výkresy nemusíme zhotovovat pokud jsou součásti:

• Vyráběné střihem, řezem, upálením z normalizovaného polotovaru bez dalšího obrábění
  
• Normalizované nebo dodávané jiným výrobcem (např. šrouby, ložiska), které se kromě povrchových úprav dále neobrábějí
  
• Pokud kreslíme kótované sestavení
  

Výkres součásti obsahuje:

• Zobrazení a okótování součásti
  
• Drsnost povrchu
  
• Tolerování rozměrů a geometrické tolerance tam, kde je to z hlediska funkce nezbytné
  
• Technické požadavky, obvykle zapsané nad popisovým polem v pořadí, které odpovídá výrobnímu sledu
  
• Tabulku doplňujících údajů (u výkresů ozubených/řetězových kol a pružin)
  
• Popisové pole včetně materiálu a výchozího polotovaru
  

Součásti stejného tvaru, ale různých velikostí nebo stejné součásti v zrcadlovém provedení (pravé a levé) se kreslí na samostatné výkresy.
U tabulkových výkresů pro součásti, které se liší jen svými rozměry a pro které se nekreslí samostatné výkresy může dojít k omylu -> nedoporučuje se používat.
Pro součásti stejného tvaru, ale různých velikostí, které se ve výrobě opakují se používají předtisky s obrazem, ale bez kót.
Pokud nepoužíváme ke kontrole mezních úchylek kalibry, uvádíme do levého spodního rohu tabulku mezních úchylek.

4.3.2 VÝKRESY SESTAVENÍ

Zobrazují součásti ve smontovaném stavu (montážní skupiny nebo podskupiny) tak, aby bylo zřejmé konečné sestavení těchto součástí v jeden kompletní celek.



Výkres obsahuje:

- Zobrazení montážní jednotky

- Kótování hlavních a připojovacích rozměrů

- Odkazy na jednotlivé položky (pozice)

- Údaje o svarech, pájených, lepených a jiných spojích

- Popisové pole a soupis položek



V kusové výrobě lze pro jednoduché pomůcky, přípravky, kreslit tzv. kótované sestavení.

Zapisují se pouze orientační kóty, důležité z hlediska montáže nebo rozměry např. související se spojením s jinými celky.

Ke každému výkresu sestavení se buď v nástavbě popisového pole nebo odděleně na samostatném listě zhotovuje soupis položek obsažených na výkrese sestavení.





Soupisy položek - Kusovník



Soupis položek na výkrese

- Orientuje se tak, byl čitelný ve stejném směru jako výkres

- Rámeček soupisu položek je spojen přímo s rámečkem popisového pole a kreslí se souvislou tlustou čarou

- Vyplňuje se zdola nahorů a záhlaví je pod prvním řádkem soupisu



Oddělený soupis položek

- Čísluje se shodně s výkresem sestavení a je umístěn odděleně na samostatném listu normalizovaného formátu papíru

- Doporučuje se před označení výkresu napsat SOUPIS, KUSOVNÍK nebo jiný ekvivalent dle zvyklostí instituce (školy)

- Vyplňuje se shora dolů a záhlaví je nad prvním řádkem soupisů



Pro oba případy platí:

• Soupis položek se uspořádává do sloupců ohraničených tlustou nebo tenkou souvislou čarou
  
  
• Sloupce musí být jednoznačně specifikovány (název, číslo výkresu, polotovar)
  
  
• Každá položka se zapisuje do samostatného vodorovného řádku, opět vzájemně odděleny tlustou nebo tenkou souvislou čarou
  
  
• Doporučené řádkování: 8,5 mm
  
  
• Soupis se vyplňuje technickým písmem
  
  
• Pořadí položek musí odpovídat číselné řadě označení na výkrese
  
  - Nižší čísla pozic se doporučuje obsadit součástmi vyráběnými
  
  - Vyšší čísla pozic se doporučuje obsadit součástmi normalizovanými
  
  - Mezi součástmi vyráběnými a normalizovanými se doporučuje vynechat několik prázdných řádků s volnými (neobsazenými) čísly pozic (pro případ opomenutí nějaké pozice)
  
  
• Přidělování čísel k vyráběným součástem se doporučuje vzestupně podle čísel výkresu
  
  
• Přidělování čísel k normalizovaným součástem se doporučuje vzestupně podle výše čísla normy
  
  
• Obvykle je vzestupné číslování položek
  
  - Odlitky
  
  - Výkovky
  
  - Obrobené součásti z: Odlitků, Výkovků, Tyčí
  
  
• Normalizovaných součástí podle tříd a skupin norem
  
  
• Komponenty nakupované dle katalogu
  
  
• Náplně, maziva, barvy
  
  
• Elektrody na výkresech svarků

Odkaz na položky

• Každá součást, část, skupina, podskupina, která je složkou vyšší sestavy se označuje jedním odkazem
  
  
• Odkazy se zapisují čísly
  
  všechny odkazy v jednom výkrese nebo v jednom souborů výkresů se zapisují stejným typem písma a stejnou výškou
  
  
• Odkazy na stejnou část se uvádí pouze jednou
  
  
• Pro čitelnost odkazů se využívá
  
  - Minimálně o stupeň větší písmo než používáme pro kóty
  
  - Umístění čísla odkazu do kroužku (nedoporučuje se)
  
  - Kombinace uvedených způsobů
  
  
• Odkazy se umísťují vždy vně obrazů součástí nebo sestav jedním z uvedených způsobů
  
  - K odkazové čáře
  
  - Na praporek odkazové čáry
  
  - Do kroužku spojeného s odkazovou čárou (dbáme na to, aby příslušná odkazová čára směřovala do středu kružnice)
  
  
• Odkazy se uspořádávají přehledně podél vertikály (svisle pod sebou) nebo na horizontále (vodorovně vedle sebe) či jejich kombinace
  
  
• Odkazová čára, praporek i kružnice se kreslí tenkou souvislou čarou
  
  
• Odkazové čáry by se neměli navzájem protínat
  
  
• Odkazová čára se ukončuje
  
  - V ploše krátkou tlustou čarou nebo malým vyplněným kroužkem
  
  - Na obrysové čáře šipkou
  
  
• Odkazové čáry mají být co nejkratší a vždy mají být vedeny šikmo k příslušné části (sklon odkazové čáry vzhledem k čáře na níž je ukončená nemá být menší než 15°)
  
  
• Odkazy na skupinu součástí, které spolu jednoznačně souvisí (např. šroub, podložka, matice) se smí uvést na stejnou odkazovou čáru (jednotlivá čsla se vzájemně oddělí pomlčkami 1-2-3)
  
  
• Údaje o částech se uvádí v soupisu položek se stejnými čísly odkazů jako na výkrese
  
  
• Uspořádání vzestupné řady čísel použitých pro odkazy se řídí
  
  - Důležitostí sestavy
  
  - Důležitostí částí (skupina - podskupina - díly - velké části - malé části)
  
  - Jiné logické důvody

4.3.3 VÝKRESY POLOTOVARŮ

Kreslení odlitků

Výkresová dokumentace pro zhotovení odlitku:

• Výkres součásti
  
• Výkres odlitku
  
• Výkres slévárenského postupu, modelu, modelové desky, formy
  

Požadavky na výkres odlitku:

• Přídavky na obrábění a rozměrů předlitých děr
  
• Zakótování konstrukčních úkosů, technologických úkosů a zaoblení
  
• Předepsání celkové drsnosti (použijeme značku pro neobrobené plochy)
  
• Vyznačení místa pro dělící rovinu a pro označení odlitku (dělící rovina se označí plnou tlustou čarou s křížkem)
  
• Místo rozměru polotovaru se uvede číslo modelu
  
• Název odlitku je stejný jako u hotové součásti (do závorky se uvede ODLITEK)
  
• Pokud je účelné do tvaru odlitku zakreslit obrys hotové součásti, nakreslí se čerchovanou čarou se dvěma tečkami
  

Kreslení výkovků

• Pohledy a řezy potřebné pro zobrazení tvaru se zakreslenou dělící rovinou, popř. tvarem výronkové drážky
  
• Přídavky na obrábění a technologické přídavky
  
• Technologické úkosy ploch kolmých k dělící rovině, při úkosu na: vnější ploše se kótuje nejmenší rozměr, vnitřní ploše se kótuje největší rozměr
  
• Poloměry zaoblení hran a rohů
  
• Údaje uvedené v technických požadavcích nad popisovým polem výkresu
  
• Místo rozměru polotovaru se uvede číslo zápustky
  
• Název odlitku je stejný jako u hotové součásti (do závorky se uvede VÝKOVEK)
  
• Pokud je účelné do tvaru výkovku zakreslit obrys hotové součásti, nakreslí se čerchovanou čarou se dvěma tečkami

4.4 ZPŮSOBY ZOBRAZOVÁNÍ

Zobrazováním nazýváme kreslení předmětu (např. součástky) na plochu - rovinu. Nejpoužívanější metodou k zobrazování prostorových objektů je promítání na rovinu zvanou průmětnu.

Středové promítání
Rovnoběžné promítání: pravoúhlé, kosoúhlé
Při pravoúhlém promítání je směr na rovinu kolmý. Při kosoúhlém promítání není směr promítání kolmý, ale pod úhlem 45°.

Pravoúhlé promítání

• Pro zobrazování na technickém výkresu se používá promítání na několik průměten, promítáme tedy na 3 - 6 průměten
  
• Tento způsob dává úplnou a jednoznačnou představu o tvaru zobrazovaného tělesa -> Lze zobrazit i nejsložitější tělesa
  
• Základem je promítání na tři navzájem kolmé průmětny:
  Nárysna: Hlavní průmětna, zobrazuje pohled ze předu, obvykle se za volí ten pohled, kde lze zakótovat nejvíc rozměrů
  Půdorysna - Zobrazuje pohled ze shora
  Bokorysna - Zobrazuje boční pohledy

Promítání v 1. kvadrantu

• Předmět je zobrazen mezi průmětnami a pozorovatelem
  
• Původně nazýváno:Evropské promítání
  
• Označení: ISO E
  
  

Promítání ve 3. kvadrantu

• Předmět je zobrazen pro pozorovatele za průmětnami
  
• Původně nazýváno: Americké promítání
  
• Označení: ISO A

Axonometrické zobrazování

Pro názorné zobrazení (trojrozměrné) používáme promítání na jednu průmětnu (pravoúhlou axonometrii).

Obecný postup při kreslení

• Nakreslete vertikální osu z
  
• Pod příslušnými úhly nakreslete osy x a y
  
• Naneste rozměry součásti na jednotlivé osy (dle druhu axonometrie rozměry zkraťte)
  
• Proložte body na osách, rovnoběžně pomocné úsečky
  
• Vytáhněte výsledný obraz součásti
  
• Kružnice jsou změněny na elipsy (pro jejich správnou konstrukci je nutné předem určit polohu hlavní a vedlejší osy
  
• Poznámka: Dnes se axonometrické pohledy součástí vytváří na počítačích
  

Pravidla pro axonometrické zobrazování

• Poloha souřadného systému se volí taková, aby jedna z os (obvykle osa z) byla vertikální
  
• Hlavní obraz se volí obvykle tak, aby jeho poloha byla rovnoběžná se souřadnými rovinami
  
• Hlavní obraz v axonometrickém zobrazení by měl odpovídat hlavnímu obrazu v pravoúhlém promítání
  
• Zakryté obrysy, osy a stopy rovin souměrnosti zobrazovaného předmětu se kreslí pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné
  
• Šrafování se provádí tenkými souvislými čarami přednostně se sklonem 45°k osám nebo k obrysovým čarám obrazů řezů či průřezů
  
• Plochy rovnoběžné se souřadnými rovinami je možné zvýraznit šrafami rovnoběžnými se souřadnými osami
  
• Objekty kreslené v axonometrii se obvykle nekótují. Pokud je to nutné využíváme pro stanovení polohy kóty hraničních úseček objektu

4.5 KÓTOVÁNÍ

Kótování patří k nejzodpovědnější práci při kreslení technických výkresů.

Technické výkresy by se měli kótovat takovým způsobem, aby se na pracovištích nemuselo nic počítat.

Základní pojmy

Vynášecí čáry
Kreslí se plnou tenkou čarou a mají přečnívat přes vynášecí čáry 1 až 2 mm.

Kótovací čáry
Kreslí se plnou tenkou čarou při čemž jejich vzdálenost od obrysu nebo předchozí kótovací čáry má být 7 až 70 mm.

Kóty
Kóty se píší normalizovanými číslicemi a písmeny, výška písmen je 3,5 mm a 1 mm nad kótovací čárou a tak aby se četly zleva doprava a ze zdola nahorů . Kóty musí být výrazné a tloušťka čáry má být 0,5 mm.

Hraniční šipky
Šipky se kreslí uzavřené s úhlem do 20°. tenkými čarami do délky 3 až 5 mm s ohledem na velikost obrazu.



Základní zásady kótování

• Všechny informace o rozměrech potřebné k správnému pochopení zobrazeného předmětu musí být přímo na výkrese
  
• Každý prvek má být kótován pouze jednou
  
• Kóty se umísťují v tom pohledu, v němž je jasný vztah ke kótovanému prvku
  
• Kóty téhož prvku se umísťují přednostně do jednoho obrazu
  
• Musí být užito stejných jednotek (mm)
  
• Pokud se užívá jednotek více musí se k hodnotě veličiny napsat značka jednotky
  
• Rovinné úhly se udávají v stupních/minutách/sekundách
  
• Je-li úhel menší než 1° píše se před ním nula (0°12')
  
• Desetiným číslem se vyjádří jen zlomky vteřin (0°0'11,5)
  
• Neuvádí se víc kót než je potřeba
  
• Dává se přednost funkčním kótám
  
• Pro určení rozměrů a polohy jsou rozhodují kóty nikoliv měřítko
  
• Rozměry opakujících se konstrukčních prvků se kótují jen na jednom z nich
  
• Rozměry vyplývající ze zobrazení se nemusí kótovat (hlavně pravé úhly zobrazených hran, úhly svírající boční stěny pravidelných mnohostěnů)
  

Zásady pro použití kótovacích a pomocných čar

• Kótovací čáry se nesmí ztotožnit s jinými čarami (např. obrysovými, odkazovými), ani nesmí být jejich pokračováním
  
• Kótovací čáry mohou být pokračováním os, není-li to nevyhnutelné
  
• Kótovací a pomocné čáry, které leží uvnitř řezu nemají mít směr shodný se směrem čar vyznačující materiál v řezu
  
• Je dovoleno užití vynášecích čar současně jako čar kótovacích při kótování např. profilových křivek
  
• Kóty a odkazové čáry se umísťují přednostně vně obrazů
  
• Je-li několik kótovacích čar umístěno za sebou , umísťují se vždy delší kótovací čáry postupně dále od obrazu
  
• Vzdálenost mezi kótovacími čarami nebo obrysové a kótovací čáry má být taková, aby kóta byla jednoznačně vázaná k příslušné kótovací čáře (optimální je 7 mm)
  
• Zkrácenou (neúplnou) kótovací čáru lze použít ke kótování:
  Poloměrů
  Průměrů (je jedno jestli je zobrazen celý či jen jeho část)
  Průměrů rotačních předmětů zobrazených částečně v pohledu a částečně v řezu
  Částečných obrazů rotačních nebo souměrných předmětů
  Ke Rozměrů souměrného nebo rotačního předmětu, jehož obraz by byl kótovacími čárami přeplněn
  Ke kótování vzdálenosti od prvku, který není na výkrese
  

Pravidla pro kreslení hraničních značek

• Velikost hraničící značky je závislá na velikosti obrazu na výkrese
  
• Hraniční značky sen kreslí tenkými plnými čarami (délka v rozmezí 2,5 až 5 mm)
  úhel rozevření hraniční šipky má být v rozmezí 15 až 90° (90°se nemá používat při řetězcovém kótování)
  
• Hraniční šipky se kreslí uvnitř pomocných nebo obrysových čar
  
• Není-li dost místa pro zakreslení hraniční šipky, mohou se zakreslit i vně pomocných čar
  
• Hraniční značku nemá protínat žádná čára (v nevyhnutelných případech se čára přeruší před hraniční značkou
  
• Hraniční značky se z téhož důvodu kreslí v ně ploch s grafickým značením materiálu v řezu
• Hraniční úsečky se kreslí skloněné pod úhlem 45° vpravo a jejich délka je 2,5 až 5 mm
  
• Střídající se dlouhé a krátké rozměry na společné kótovací čáře, lze hraniční šipky u krátkých úseků vynechat
  
• Je-li v řetězci kót na stejné kótovací čáře několik krátkých úseků, dvě k sobě přiléhající hraniční šipky nahradíme hraniční úsečkou a krajní hraniční šipky se kreslí vně vynášecích čar
  

Zapisování kót

• Zapisují se písmem pro technické výkresy o dostatečné velikosti pro zajištění čitelnosti originálů a kopií
  
• Umísťují se tak, aby je neprotínala ani nerozdělovala žádná čára
  
• Není-li dost místa k umístění kóty, napíše se kóta mimo kótovací čáru k odkazové čáře vedené od kótovací čáry
  
• Za nedílnou součást kóty se považuje písmenné a obrazové značky předcházející číselným údajům (znaménko pro průměr, toleranční značka)
  
• Pokud by měla nějaká čára protnout kótovací čáru musíme před kótou přerušit
  
• Kóta, která jednoznačně neodpovídá nakreslené velikosti se podtrhává (pod kótovací čarou)tlustou čarou
  
• U součástí zkrácených přerušením obrazu se kóty nepodtrhávají a kótovací čáry nepřerušují
  
• Teoretický rozměr (např. umístění polohy osy díry se zapisuje v rámečku kresleném tenkou plnou čarou)

Soustavy kót

Řetězcové kótování

• Jedná se o řetězce kót, následující za sebou
  
• Používají se tehdy, jestliže součet mezních úchylek jednotlivých rozměrů neovlivní funkci nebo vyměnitelnost výrobku
  
• Jestli by vznikly rozpory, musí se součtový rozměr napsat do kulatých závorek
  
• Větší počet shodných rozměrů je možno kótovat součinem
  
• První člen: Počet roztečí prvků
  
• Druhý člen (za znaménkem x): Rozměr roztečí
  
• V oblých závorkách za znaménkem rovnítko se píše celkový součet rozměrů nebo roztečí
  
• Samotnou kótou se kótuje první rozměr v řetězci tehdy, není-li zobrazen plný počet prvků (např. při přerušení obrazu)

Kótování od základny

• Délkové i úhlové rozměry se kótují od jednoho prvku, má-li poloha kótovaných prvků funkční nebo technologický vztah k jednomu prvku (je společnou základnou pro kótování) -> kótovací čáry vychází od tohoto prvku
  
• Zjednodušené kótování od základny:
  Výchozí bod na pomocné čáře se označí kružnicí o průměru asi 3 mm a číslicí 0
  Kóty se zapisují v ně kótovací čáry rovnoběžné s vynášecími čarami, směřující do poloviny výšky kót nebo tak, aby byli čitelné od dolního okraje výkresu nad kótovací čárou rovnoběžně s ní, ale vždy blízko příslušné hraniční značce a vedle svislé kótovací čáry rovnoběžné s vynášecími čarami těsně pod ní

Smíšené kótování
Účelné, když se mohou uvedené soustavy kót kombinovat

Souřadnicové kótování
Je-li několik nepravidelně rozložených prvků, může se jejich poloha zakótovat pravoúhlými systémy souřadnic plochy bodu prvku (např. os děr)od zvolených základen

4.6 PŘEDEPISOVÁNÍ GEOMETRICKÝCH TOLERANCÍ

Geometrické tolerance tvaru



Úchylka přímosti

Největší naměřená vzdálenost skutečné čáry nebo plochy od obalové přímky



Úchylka rovinnosti

Největší naměřená vzdálenost skutečné roviny od roviny obalové

Při zjišťování úchylek rovinnosti se měří úchylky přímosti jednotlivých profilů v různých směrech -> úchylka rovinnosti je pak největší naměřená hodnota



Úchylka kruhovitosti

Největší naměřená vzdálenost skutečné kružnice od kružnice obalové



Úchylka válcovitosti

Největší naměřená vzdálenost mezi skutečným válcem a válcem obalovým



Úchylka válcovitosti

Zahrnuje úchylky kruhovitosti kolmých řezů, úchylky rovnoběžnosti a přímosti povrchových přímek



Úchylka tvaru profilu

Největší naměřená vzdálenost mezi skutečným profilem a obalovou křivkou profilu



Úchylka tvaru plochy

Největší naměřená vzdálenost mezi skutečným tvarem plochy a obalovou křivkou plochy

Při zjišťování úchylek tvaru plochy se zjišťují úchylky tvaru profilu v jednotlivých příčných řezech a úchylka tvaru plochy je pak největší naměřená hodnota





Geometrické tolerance směru



Úchylka rovnoběžnosti ploch

Rozdíl mezi největší a nejmenší vzdáleností obalových rovin ploch v předepsaném úseku



Úchylka kolmosti

Rozdíl mezi skutečným úhlem a úhlem 90°



Úchylka sklonu

Rozdíl mezi skutečným úhlem a úhlem jmenovitým



Úchylka umístění (Úchylka polohy osy od její jmenovité polohy)

Největší vzdálenost osy skutečné plochy od její jmenovité plochy v celé délce posuzované plochy



Úchylka soustřednosti a souososti

Největší vzdálenost osy posuzované plochy od základní osy po celé délce nebo vzdálenost těchto os v předepsaném místě



Úchylka souměrnosti

Vzdálenost mezi rovinami souměrnosti posuzovaných prvků





Geometrické tolerance házení



Úchylka čelního házení

Rozdíl mezi největší a nejmenší naměřenou vzdáleností skutečné čelní plochy při otáčení předmětu



Úchylka obvodového (kruhového) házení

Rozdíl mezi největší a nejmenší naměřenou vzdáleností jednotlivých bodů skutečné plochy od základní osy při otáčení předmětu

4.7 POČÍTAČOVÁ GRAFIKA

Computer Aided Design - Počítačem podporované projektování

Umožňuje nahradit rutinní práci konstruktérů moderními postupy -> To umožní rozšíření možností konstruktéra nejen o produktivní a kvalitní tvorbu výkresové dokumentace, ale i možnost vytvoření geometrie objektu blížící se skutečnosti (na definovaných modelech je možné provést nejen řadu úprav , ale i odvodit jejich základní parametry)

Výhoda:

• Počítačový návrh a jeho těsná návaznost na následné technologické činnosti
• Vytvořená geometrie lze použít pro programování obrábějících strojů
• Spojení vytvořených objektů do rozsáhlých sestav
• Možnost počítačových simulací (např. chodu stroje)
  

CAD systém (počítačový program) může obsahovat soubor norem pro výpočty pevnosti - pružnosti, apod. (například při návrhu elektromotoru počítač obstará pro navržené parametry nezbytný výpočet magnetických polí i elektrodynamických nebo setrvačných sil)

Konečný návrh se podle rozsahu vytiskne na: "běžné" tiskárně - Malé výkresy (zpravidla do A3), Speciální tiskárně (plotter) - Velké výkresy sestav (Od A2 do ...)

Výsledek práce se pak uloží na datové médium (většinou na diskové pole serveru), čímž odpadá skladování výkresů v archivu

Další profese zúčasněné v přípravě výroby si mohou výkres "nahrát" z datového média a údaje použít pro svojí práci, např. tvorbu CNC (Computer numeric control - Počítačové číslicové řízení) programu pro obrábějící stroje

4.7.1 DRUHY CAD SYSTÉMŮ

4.7.2 PARAMETRICKÉ MODELOVÁNÍ

• Technická dokumentace je základním zdrojem informací pro výrobu
• V současnosti nejprogresivnější a nejproduktivnější metoda tvorby technické dokumentace
• Nákresy součásti v pravoúhlém promítání lze odvodit z prostorového modelu
• Prostorový model poskytuje informace o geometrických charakteristikách a vzájemných polohách a vazbách
• Konstruktér/návrhář/designér s použitím prostorového modelu má lepší kontrolu nad vzhledem než s použitím ortogonálního (pravoúhlého) promítání
• Výsledkem vazby mezi modelováním a tvorbou výkresové dokumentace je parametrické modelování

Podstata:

• Konstruktér, návrhář začíná s tvorbou nového výrobku od prostorového modelu
• Model je vytvořen klasickými modelačními technikami, často jen s přibližnými rozměry
• Jednotlivým rozměrům jsou přiřazeny kóty, které se nazývají parametry
• Model není určen konkrétními rozměry, ale proměnnými, výrazy a rovnicemi, ze kterých se vypočtou skutečné rozměry výrobku
• Nakonec se musí vytvořit vazby (definují geometrické parametry, např. rovnoběžnost, kolmost,atd.) jednotlivých ploch, případně těles
  

Po návrhu parametrického modelu můžeme zadat počítači příkaz, k vytvoření pohledů, řezů, atd. -> Vznikne výkres, do kterého jen stačí dopsat kóty, které se nevygenerují z modelu -> Vznik výkresové dokumentace.
Lze se kdykoliv vrátit k původnímu modelu a provést úpravy, které se ihned promítnou do již vytvořených pohledů.

5 SI SOUSTAVA

Základní jednotky




Násobky a díly jednotek

6 POLOMĚRY, PRŮMĚRY, OBVODY A OBSAHY KRUHU

7 TABULKA PŘEVODU Z KM/H NA M/S

8 ŘÍMSKÉ ČÍSLICE

Pravidla pro zápis

Čísla napsaná vedle sebe stejnými znaky se sčítají
Je-li znak menšího čísla napsán za znakem většího čísla -> Obě čísla se sčítají
Je-li znak většího čísla napsán za znakem menšího čísla -> Od většího čísla se odečítá číslo menší
Znaky I (1), X (10), C (100) se mohou za sebou opakovat nejvýše 3x
Znaky V (5), L (50), D (500) se mohou vyskytnout pouze 1x
Znak M (1 000) se může vyskytnout libovolněkrát

9 TABULKA PŘEVODU Z PALCŮ NA MILIMETRY

10 NORMY

Zkratky norem




Členění norem ČSN

01 Obecná třída
02 Strojní součásti
03 Strojní součásti - koroze a ochrana materiálu
04 Slévárenství
05 Svařování, pájení, řezání kovů a plastů
06 Topení, průmyslové pece, vařidla a topidla
07 Kotle
08 Turbíny
09 Spalovací motory pístové
10 Kompresory, vakuová technika a pneumatická zařízení
11 Čerpadla, hydraulická zařízení
12 Vzduchotechnická zařízení
13 Armatury a potrubí
14 Chladicí technika
15 Výrobky z plechu a drátu
16 Výrobky z plechu a drátu
17 Jemná mechanika
18 Průmyslová automatizace
19 Optické přístroje, zařízení pro kinematografii a reprografii
20 Obráběcí stroje na kovy
21 Tvářecí stroje
22 Nástroje
23 Nářadí
24 Upínací nářadí
25 Měřicí a kontrolní nářadí a přístroje
26 Zařízení dopravní a pro manipulaci s materiálem
27 Zdvihací zařízení, stroje pro povrchovou těžbu, stroje a zařízení pro zemní, stavební a silniční práce
28 Kolejová vozidla
29 Kolejová vozidla
30 Silniční vozidla
31 Letectví a kosmonautika
32 Lodě a plovoucí zařízení
33 Elektrotechnika - elektrotechnické předpisy
34 Elektrotechnika
35 Elektrotechnika
36 Elektrotechnika
37 Elektrotechnika - energetika
38 Energetika - požární bezpečnost
39 Zbraně pro civilní potřebu
40 Jaderná technika
41 Hutnictví - materiálové listy ocelí
42 Hutnictví
43 Hutnictví - strojní zařízení
44 Hornictví
45 Hlubinné vrtání a těžba nafty
46 Zemědělství
47 Zemědělské a lesnické stroje
48 Lesnictví
49 Průmysl dřevozpracující
50 Průmysl papírenský
51 Strojní zařízení potravinářského průmyslu
52 Strojní zařízení potravinářského průmyslu
53 Strojní zařízení potravinářského průmyslu
56 Výrobky potravinářského průmyslu
57 Výrobky potravinářského průmyslu
58 Výrobky potravinářského průmyslu
62 Průmysl gumárenský, pryž
63 Průmysl gumárenský, pryžové výrobky
64 Plasty
65 Výrobky chemického průmyslu
66 Výrobky chemického průmyslu
67 Výrobky chemického průmyslu
68 Výrobky chemického průmyslu
69 Strojní zařízení chemického průmyslu
70 Výrobky ze skla a tavených hornin
71 Sklo a tavené horniny - materiálové listy a výrobní zařízení
72 Stavební suroviny, materiály a výrobky
73 Navrhování a provádění staveb
74 Části staveb
75 Vodní hospodářství
76 Služby
77 Obaly a obalová technika
79 Průmysl kožedělný
80 Textilní suroviny a výrobky
81 Strojní zařízení textilního průmyslu
82 Stroje a zařízení pro úpravu povrchu
83 Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních zařízení a ergonomie
84 Zdravotnictví
85 Zdravotnictví
86 Zdravotnictví
87 Telekomunikace
88 Průmysl polygrafický
89 Hudební nástroje
90 Kancelářské, školní a kreslicí potřeby
91 Vnitřní zařízení
93 Výstrojné zboží
94 Výstrojné zboží
95 Výstrojné zboží
96 Výstrojné zboží
97 Výměna dat
98 Zdravotnická informatika
99 Metrologie

11 POUŽITÁ LITERATURA

Učebnice a jiné publikace

Příručka strojního inženýra - Obecné strojní části 1
Doc.Ing. Stanislav Hosnedl, CSc, Jaroslav Krátký

Příručka strojního inženýra - Obecné strojní části 2
Doc.Ing. Stanislav Hosnedl, CSc, Jaroslav Krátký

Stavba a provoz strojů I - Části strojů - Pro 2. ročník středních průmyslových škol (1. část)
Ing. Rudolf Kříž

Stavba a provoz strojů I - Části strojů - Pro 2. ročník středních průmyslových škol (2. část)
Ing. Rudolf Kříž

Stavba a provoz strojů I - Části strojů - Pro 2. ročník středních průmyslových škol (3. část)
Ing. Rudolf Kříž

Stavba a provoz strojů I - Části strojů - Pro 2. ročník středních průmyslových škol (4. část)
Ing. Rudolf Kříž

Stavba strojů - strojní součásti
Jiří zelený

Strojírenská technologie 1/1 - Nauka o materiálu
Ing. Miroslav Hluchý, Ing. Jan kolouch

Strojírenská technologie 1/2 - Metalografie a tepelné zpracování
Ing. Miroslav Hluchý, Ing. Oldřich Modráček, Ing. Rudolf Paňák

Strojírenská technologie 2/1 - Polotovary a jejich technologičnost
Ing. Miroslav Hluchý, Ing. Jan kolouch, Ing. Rudolf Paňák

Strojírenská technologie 2/2 - Koroze, základy obrábění, výrobní postupy
Ing. Miroslav Hluchý, Ing. Václav Vaněk

Strojírenská technologie 3/1 - Metody, stroje a nástroje pro obrábění
Ing. Jaroslav Řasa, CSc., doc. Ing. Vladimír Gabriel, CSc.

Strojírenská technologie 3/2 - Obráběcí stroje pro automatizovanou výrobu, fyzikální technologie obrábění
Ing. Jaroslav Řasa, CSc., doc. Ing. Přemysl Pokorný, CSc., doc. Ing. Vladimír Gabriel, CSc.

Strojírenská technologie 4 - Návrhy nástrojů, přípravků a měřidel, zásady montáže
Ing. Jaroslav Řasa, CSc., Ing. Václav Vaněk, doc. Ing. Jindřich Kafka, CSc.

Strojírenská technologie III pro strojírenské učební obory
Dobroslava Hrdličková

Strojírenská technologie II pro strojírenské učební obory
Dr. Otakar Bothe

Strojírenská technologie I pro strojírenské učební obory
Dr. Otakar Bothe

Strojírenská technologie IV pro strojírenské učební obory
Dr. Otakar Bothe

Strojnické tabluky
Ing. Jan Leinveber, Ing. Pavel Vávra

Strojnické tabulky pro školu a praxi
Ing. Jaroslav Řasa CSc., Ing. Josef Švercl

Strojnictví - Části strojů
Ing. Karel Mičkal

Strojnictví pro SOU nestrojírenská
Ing. Josef Doleček, CSc., Ing. Zdeněk Holoubek

Strojnictví - Úvod do studia
Ing. Dagmar Woznicová

Technické kreslení
Jaroslav Kletečka, Petr Fořt

Technické kreslení
Václav Slanař

Technické kreslení 2
Václav Slanař

Technické kreslení a základy deskriptivní geometrie
Ing. Jan Leinveber, Ing. Josef Švercl a kolektiv

Technologie oprav
Ing. Bedřich Kareis, Petr Kareis

Technologie zpracování kovů - odborné znalosti
Ing. Adolf Frischeherz, Ing. Paul Skop

Technologie zpracování kovů - základní poznatky
Ing. Adolf Frischeherz, Ing. Paul Skop


Další zdroje
Internet