3.8.5.3 TAŽENÍ

Technologický postup tváření, přičemž rovný plech (přístřih - výstřižek) tvářen v polouzavřenou nádobu, která má obvykle rotační tvar
Výtažky se obvykle již nezpracovávají, pouze ostřihují
Velký význam v sériové a hromadné výrobě
Tvářený plech musí mít dostatečnou tažnost

Nástroj: Tažidlo

Výrobek: Výtažek

Princip tažení

Přístřih se protahuje mezi tažnicí a tažníkem
Pro vytažení válcové nádoby je přístřih kruhový (rondel)

Materiál se musí přemístit, tzv. vytáhnout ve směru poloměru a zároveň ve směru obvodu stlačit -> jinak by se zvětšovala tloušťka nebo by se materiál zvlnil -> Stává se to při tažení tenkého plechu -> tvoří se přehyby a při zvětšení odporů se utrhne dno

Čím bude větší rozdíl mezi vnějším a vnitřním průměrem, tím víc materiálu se musí přemístit -> větší deformace a namáhání taženého materiálu

Pro zabránění zvlnění se používá přidržovač
Mezi přidržovačem a horní plochou se vytvoří mezera v níž se může přístřih klouzat, ale nemůže se zvlnit
Při zpětném pohybu tažníku má přidržovač funkci stírače
Tažení mělkých nádob z tlustého plechu se může dělat bez přidržovače
Hlubší a složitější nádoby se nemohou vyrobit na jeden tah, ale postupným tažením
Potřebný počet operací k zhotovení konečného tvaru se určuje tzv. součinitelem odstupňování tahu
Výtažky se často upravují rozšiřováním nebo zužováním
Zvlněné nebo cípaté okraje se ostřihují nebo upichují

Nástroje pro tažení

Nástroje: Tažidla

Hlavní části:
Tažník
Tažnice
Přidržovač (Přidržuje plech k tažnici)

Sdružené tažidlo: sdružuje stříhání a tažení

Mechanické lisy
Často se používají k tažení
Pokud mají zařízení pro ovládání přidržovače a k vyvození tažné síly nazývají se: Dvojčinné lisy (lis s beranem přidržovače a beranem tažníku)

Hlavní technologické zásady

Při určování rozměru přístřihu (polotovaru) musí být: objem výtažku = objemu polotovaru

Rozměry polotovaru se určují:
- Výpočtem
- Graficky
- Zkusmo

Při tažení bez zeslabení stěn se rozměry polotovaru určují z rovnosti ploch
K tvaru nádoby je nutno přidat 3 až 4 mm na ostřižení

Průměr kruhových přístřihů (polotovarů, rondelů) D p pro válcové nádoby bez ztenčení stěny se řeší dle vzorců:

D p... Průměr polotovaru
d s... Střední průměr výtažku (aritmetický průměr vnějšího a vnitřního průměru výtažku))
t p... Tloušťka polotovaru
t ... Tlošťka stěny výtažku


Průměr polotovaru pro libovolné rotační nádoby se řeší Guldinovou větou

Velikost polotovaru pro nepravidelné tvary je nejlépe určit zkusmo
- Na plech se nakreslí pravoúhlá síť a výtažek se vytáhne
- Podle deformace sítě se určí skutečná velikost

K tažení se musí použít polotovar se zaručenou tažností (takový, který není náchylný k stárnutí po plastické deformaci) -> Umožnění tažení bez mezioperačního žíhání

Plášť výtažků je vlivem odpružení mírně kuželovitý (až 3°)
- Zvláště u tlustších plechů
- Nepožadují se proto úzké rozměrové tolerance výtažků

Okraje výtažků jsou někdy nerovné -> u výpočtu uvažovat přídavek na ostřižení
Výšku výtažku a průměr přírub není třeba zbytečně zvětšovat, neboť to znamená zvětšení počtu operací
Výrobní cena výtažku je ovlivněna tvarem a počtem operací
Příruba na výtažku (pokud se táhne na jeden tah) má být pokud možno rovná -> kuželový tvar vyžaduje další tažení
Velké plochy výtažků z tenkých plechů mají být vyztuženy vyboulením nebo mělkým lemováním a žlábkováním

3.8.5.4 ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY TVÁŘENÍ

1. Tváření pryží

a) Metoda Guerin

Využívá se elastických vlastností pryže, která jen upevněná v polouzavřené ocelové skříni na hydraulickém lisu
Do nástroje se vloží tvářený plech tak, aby jeho okraje přesahovaly
Zatlačením nástroje do pryže vznikne potřebné napětí k tváření

Podle druhu nástroje, který má tvar výlisku, můžeme při tváření pryží plech
Stříhat
Děrovat
Ohýbat

Maximální tloušťka plechu: 1,5 mm

Nástroje:
Jednoduché
Cena: 15 % výrobní ceny běžných lisovacích nástrojů (nevyrábí se drahá střižnice)

Tvrdost pryže:
Stříhání: 70 až 80 Sh
Ohýbání: 45 až 60 Sh

Životnost pryže při stříhání: 2 000 výstřižků

Místo pryže lze použít polyuretany (větší životnost)

Nevýhoda: malé využití plechu

Použití: Kusová a malosériová výroba


b) Metoda Marform

Princip tváření i zařízení je obdobný jako metoda Guerin

Použití:Hluboké tahy, což umožňuje hydraulický přidržovač

Zatlačením tažníku přes tvářený plech do pryžového polštáře se dosáhne požadovaného tvaru výtažku
Tvarově členité dno není vhodné pro tento způsob tváření
Jednoduchost nástroje umožňuje použití v kusové a malosériové výrobě pro výtažky z ocelových i neželezných kovů


2. Tváření kapalinou

a) Metoda Hydroform

Ocelová skříň je přepažena pryžovou membránou a naplněná kapalinou
Tvarový nástroj (tažník) zatlačuje tvářený plech do pracovního prostoru skříně, kde hydrostatickým tlakem kapaliny (možnost regulace) je membrána a s ní plech deformován na požadovaný tvar výtažku
Lze tvářet výtažky a výlisky s různým tvarem dna a hluboké i přes 100 mm
Životnost membrány: 5 000 výtažků běžných tvarů

b) Metoda Hydro-Mec

Tvářený plech je zatlačován tažníkem do pracovního prostoru s kapalinou a vzniklým hydrostatickým tlakem přitlačován na celou plochu tažníku
Tření a ztenčení je zde nepatrné -> lze zhotovit např. výtažky tělesa reflektoru (s přírubou) na jednu operaci (při normálním tažení by bylo potřeba 4 až 6 operací)

Použití: Malosériová i velkosériová výroba


3. Rozšiřování kapalinou a pryží

Tenkostěnné trubky a válcové výtažky lze rozšiřovat stlačením pryže
Stejného výsledku lze dosáhnout i při použití kapaliny

4. Rotační tlačení plechu

Tlačením se vyrábí duté rotační součásti z tenkých plechů na kovotlačítelských strojích
Náklady na nástroje jsou minimální a ba dnešních strojích je možno provádět i rotační tlačení se ztenčením stěny
Lemování, zužování a rozšiřování výtažků je umožněno tímto způsobem i v sériové výrobě


5. Elektromagnetické tváření

Princip: Využití odpudivých účinků dvou opačných magnetických polí a to v pracovní cívce a v tvářeném materiálu
Rychlým vybitím proudu v pracovní cívce se indukuje v tvářeném materiálu proud opačného smyslu a tím i opačného směru magnetického pole
Tvářet lze i nemagnetické materiály, ale MUSÍ BÝT ELEKTRICKY VODIVÉ
Účinnost: 6 až 40 %
Tvářecí energii lze přesně nastavit a ovládat
Pracovní cyklus: 6 výbojů za minutu
Výchozí polotovar: Hliníková trubka (výtlaček nebo protlaček)
K tváření je zapotřebí jen polovina nástroje, druhou polovinu tvoří pracovní cívka
V zahraničí se elektromagneticky tváří ocelové plechy o tloušťce 2 mm s energii asi 20 kJ
U nás se tváří s energií 7 kJ tvarování trubek, krytů kondenzátorů


6. Tváření výbuchem (vysokou energii)

Podstatou metody je nahrazení síly lisu na tvářený materiál účinkem tlakové vlny při výbuchu
Účinek bude větší, čím bude víc výbušniny a čím hustší bude prostředí, kterým je tlaková vlna přenášena (nejčastěji voda, pro rozměrnější výlisky písek nebo hlína)
Plošné soustředění tlakové vlny na materiál se mění polohou výbušniny
Před výbuchem je nutno vývěvou odsát vzduch z pracovního prostoru nástroje
V okamžiku výbuchu je tvářený plech vtlačován do dutiny nástroje vysokou, kritickou rychlostí (u nelegovaných ocelí 40 až 60 m/s)
Tvar výlisku je přesný
Zpětné odpružení vlivem tvářecí rychlosti není téměř žádné
Velikost výlisků tvářených výbuchem není teoreticky omezená
Lze tvářet i několikametrové výlisky různě tvarované, děrované a to i z materiálů, které se klasicky tváří obtížně (např ocelové plechy legované chromem nebo manganem, titanové slitiny)

Použití: V kusové a malosériové výrobě při tváření velkých výlisků
Z bezpečnostních důvodů se od této metody upouští

3.8.5.5 UNIVERZÁLNÍ A SKUPINOVÉ NÁSTROJE PRO TVÁŘENÍ PLECHU

K většímu rozšíření technologie na tváření plechu brání malá sériovost -> vysoká cena výrobku

V kusové a sériové výrobě je nutno se zaměřit na unifikaci (sjednocení tvarů tvářených součástí i když budou rozměrově rozdílné) -> lze použít:
- Shodné zařízení a technologické vybavení skupin tvářecích strojů pro zhotovení součástí určitých tvaru (tj. skupinovou technologii)
- Shodný sled i obsah operací (tj. typovou technologii)
- Postupné tváření v několika nástrojích podle požadovaných tvarů (tj metodu tváření podle tvarových prvků)

Z univerzální a skupinové nástroje
- sestavují se z nich tvářecí linky
- Při dobré organizaci práce lze snížit:
a) Výrobní časy (při přechodu z obrábění) o 10 až 20%
b) Seřizovací časy (oproti klasickým tvářecím nástrojům) o 50 až 70 %
- Většinou jsou programově řízeny
- Existují i stroje pro všechny běžné tvářecí operace (např. děrovací lisy s revolverovou hlavou -> umožnění rychlé výměny nástroje podle programu -> zvlášť vhodné pro kusovou a malosériovou výrobu)


Univerzální nástroj

Použití:
Děrování
Ohýbání

Seřízení trvá určitou dobu
Výměna funkčních částí nástroje je možná jen v určitém rozsahu rozměrů
Podobně jsou řešeny i nástroje střihací a další
Pro výrobu určitého tvaru jsou tyto nástroje sestaveny do několika skupin (děrovací jednotky tvoří jednu skupinu, střihací druhou skupinu, atd.)


Skupinové nástroje

Používají se pro jednu operaci u vybrané skupiny součástí (např. k ostřihování rohů, zaoblení plechů,atd.)
Sestavují se podle pracovního postupu
Rozteče střižníků se nastavují podle šablony


Metoda tváření podle tvarových prvků

Tvarovými prvky nástrojů je míněna přímka, lomená úsečka, kruhový oblouk, atd.
Funkční tvarové prvky nástrojů, lze různě sdružovat podle požadovaného tvaru součástí
Vhodným sjednocováním (unifikací) a zjednodušováním (typizací) lze dosáhnout minimálního počtu tvarových prvků

3.9 POLOTOVARY VYRÁBĚNÉ SVAŘOVÁNÍM

Svařování spojování kovových (nejčastěji ocelových) součástí i ale i součástí z plastů, v nerozebíratelný celek působením tepla nebo i tlaku a většinou s použitím přídavného materiálu stejného nebo podobného složení a mechanických vlastností jako má spojovaný materiál

Nahrazuje méně progresivní technologie (lití, nýtování)

Svařování se používá při:
výrobě nových strojů a konstrukcí (jeřáby, ropovody)
opravách

Výhody
Menší hmotnost svařovaných konstrukcí (oproti nýtování) -> úspora materiálu
Trvanlivost
Pevnost pevnost spoje
Těsnost
Lze automatizovat -> vyšší produktivita práce -> Zjednodušení konstrukce
Snadná použitelnost při opravách mimo závod
V porovnání s nýtováním je bezhlučné
Možnost zkoušek bez porušení svarů -> vady lze částečně opravit

Nevýhody
Některé materiály nelze svařit

Nerozebíratelnost spojů
Úprava stykových ploch před svařováním
Spoj tuhý a nepoddajný
Vznik pnutí a deformací vlivem nestejného zahřátí uvnitř materiálu
Vyšší nároky na kvalifikaci dělníků -> periodické přezkušování

Konstrukční zásady pro svařence

Tavná svařitelnost je dána množstvím uhlíku v oceli (do 0,25 %), nad 0,5 % se svařování nedoporučuje
Tavná a odporová svařitelnost neželezných kovů je podmíněná druhem svařování
U složitějších svařenců se na výkres předepisuje (nad popisové pole): PO SVAŘENÍ ŽÍHÁNO NA ODSTRANĚNÍ VNITŘNÍHO PNUTÍ a doplňkovou číslicí (2) k materiálu (např 11 373.2)
Svařence je vhodné obrábět na rozměr až po svaření
Svary navrhovat co nejmenší a nejkratší (kvůli vnitřnímu pnutí)

Dlouhé svary provádět přerušovaně (pokud by tím nebyla porušená těsnost, např. u nádrží)

- Tloušťka svaru:

- Minimální doporučovaná tloušťka svaru: 4 mm

- Délka přerušovaného koutového svaru:


Nehromadit svary na jednom místě

Při konstrukci pamatovat na přístupnost při svařování

Velké množství výztuh umístěných blízko u sebe zvyšuje riziko pnutí a deformací
- U výztuh není vhodné používat ostré hrany -> Řešení: srážení hran

Svary navrhovat tak, aby nebylo nutné svar obrábět
Druh tupého svaru (I, V, U) se volí podle tloušťky materiálu

Druhy svarů

A) Tavné svary

Lemové

Tupé
Svar I
Svar U
Svar 1/2U
Svar V
Svar 1/2V
Svar W
Svar 1/2W
Svar X
Svar 1/2X
Svar Y
svar 1/2Y

Koutové
Koutový
Oblý
Děrový

B) Tlakové svary

Stykové
Tupý
Tlakem
Odtavením

Přeplátované
Bodový
Výstupkový
Švový

3.9.1 SVAŘOVÁNÍ ZA PŮSOBENÍ TEPLA (TAVNÉ)

• Ke spojení dochází místním natavení svarových ploch základního materiálu, aniž by se použilo tlaku nebo rázů
  
• Obvykle se ještě používá přídavný materiál stejného nebo podobného složení jako má základní materiál
  
• Roztavený materiál tvoří tavnou (svarovou) lázeň , protože ohřev probíhá jen v okolí svarových ploch liší se krystalizace kovu tavné lázně od pochodů probíhající při tuhnutí odlitků
  
• Krystalizace probíhá jen ve velmi malém objemu taveniny v těsném spojení s pevným základním kovem, přičemž rozmezí teplot mezi likvidem a solidem je velmi úzké
  
• Při chladnutí oceli o vyšší pevnosti může dojít i k zakalení vysoko ohřáté přechodové oblasti základního kovu a ke vzniku trhlin ve svarovém kovu -> zabrání se tomu zmenšením rychlosti chladnutí, čehož se dosáhne předehřátím okolí svaru až na 350 °C (legované oceli) nebo 100 až 250 °C (nelegované oceli)
  
• Svařovat lze v různých polohách -> Správná volba polohy má vliv na výkon, jakost a čas, což ovlivňuje rentabilitu svařování

3.9.1.1 SLÉVÁRENSKÉ SVAŘOVÁNÍ

• Starý způsob spojování
  
• Použití:
  Lze ho použít pouze tam, kde je tekutý kov (slévárny)
  K opravám odlitků a poškozených rozměrných součástí
  
• Svařované díly se zaformují, předehřejí a tekutý kov a tekutý kov nalévaný vtokovou soustavou k místu spoje natavuje stykové plochy svařovaných součástí
  
• Zaformovaný svařenec pak pomalu chladne v peci nebo zásypu z dřevěného uhlí
  
• V dnešní době se dává přednost progresivnějším způsobům svařování

3.9.1.2 TAVNÉ SVAŘOVÁNÍ TERMITEM

• Podstatou se podobá slévárenskému svařování
  
• Tekutý kov, potřebný k natavení stykových ploch a vytvoření svaru, se získá při vlastním svařování (i v terénu) aluminotermickou reakcí termitového prášku
  
• Termit tvoří směs oxidů uhlíku, železa, titanu a manganu
  
• Oxid hlinitý (korund) za vysoké teploty odebírá ostatním oxidům kyslík -> uskutečňuje jejich redukci, kterou se získá čistý svarový kov
  
• Spojované konce součástí se předehřejí a vloží do formy
  
• Termit umístěný v kelímku se zapálí (např. pomocí snadno vznětlivého peroxidu barya)
  
• Čisté kovy získané redukcí jsou těžší (klesají ke dnu) než oxid hlinitý (struska) vtékají do svarové spáry
  
• Termitem se svařuje i tlakově
  
• Použití:
  Svařování kolejnic a rozměrných profilů
  Opravy vadných odlitků, výkovků a prasklých součástí

3.9.1.3 PLAMENOVÉ SVAŘOVÁNÍ

• Tradiční a nejpoužívanější
  
• Zdrojem tepla je plamen, který vzniká spalováním směsi hořlavého plynu (většinou acetylénu, ale i vodík, propan) a kyslíku
  
• Stykové plochy spojovaných součástí se natavují působením tepelné energie, která se uvolňuje spalováním hořlavého plynu ve směsi s plynem podporující okysličování
  
• Dají se svařovat všechny běžně používané kovy a jejich slitiny (ocel, šedá litina, mědi a mosazi, olovo, zinek, nikl, hliník)
  
• Možno svařovat v montážních polohách
  
• Nehodí se pro svařování tlustého materiálu ->Dlouhodobost ohřevu materiálu větších tlouštěk podmiňuje vznik nežádoucích strukturních fází ve svarovém kovu a okolí svařovaného materiálu
  
• Použití:
  Plechy do 1 mm (užití oblouku může být příčinou propálení)
  Drobné součásti a trubky menších rozměrů

3.9.1.3.1 SVAŘOVACÍ SOUPRAVA

Tlakové lahve

V jedné je hořlavý plyn a ve druhé kyslík

Každá láhev má:

a) Lahvový ventil

Uzavírá láhev při dopravě, po doplnění a vyprazdňování

b) Redukční ventil
Připojuje se k lahvovému ventilu
Mění tlak za lahví na nižší pracovní tlak
Udržuje pracovní tlak plynu na stálé hodnotě
Plyn o vysokém tlaku, měřeném obsahovým manometrem proudí z lahve do vysokotlaké komory redukčního ventilu
Pomocí regulačního šroubu, pružiny, membrány a odtlačovacího kolíku se seřizuje velikost pracovního tlaku plynu, který je měřen pracovním manometrem
Plyn z nízkotlaké části pak proudí přes výstupní ventil směrem k hořáku

c) Obsahový manometr

d) Pracovní manometr

Objemy lahví:
10 l
20 l
40 l

Každá láhev musí být označena barevným pruhem, jakým plynem je plněná
Na lahci musí být i štítek s technickými údaji (objem, dovolený tlak, atd.)

Hadice

Spojují redukční ventil nebo vodní předlohu u vyvíječů s hořákem
Pryžové s textilní vložkou
Musí být absolutně těsné
Musí být zajištěny pásovými svorkami (nikoliv drátem)

Pro kyslík: Šedé nebo modré o vnitřním průměru 6 mm

Pro hořlavý plyn: Tlustší, červené o vnitřním průměru 8 mm

Nejmenší dovolená vzdálenost od vyvíječe nebo lahve jsou 3 m

Manipulace s hadicemi

Hadice se musí chránit před:
Vysokými teplotami
Velmi nízkými teplotami (nebezpečí zlomení)
Otevřeným ohněm
Jiskrami
Mechanickému poškození
Oleji, mazivy

Poškozené hadice IHNED vyměnit

Svařovací hořáky

Směšují kyslík s hořícím plynem

Reguluje se jimi:
Požadovaná výtokové rychlost směsi
Složení plamene

Směs plynů vystupující z hořáku po zapálení hoří u hubice plamenem

Příslušenství

Různé svařovací držáky - polohovadla
Nástroje na čištění hořáků

Tip: Vodo instalo Brno - Voda Topení Plyn, děkujeme.

3.9.1.3.2 PLYNY PRO SVAŘOVÁNÍ A ŘEZÁNÍ KYSLÍKEM

3.9.1.3.3 DRUHY SVAŘOVACÍCH PLAMENŮ

3.9.1.3.4 PŘÍDAVNÉ MATERIÁLY

Svařovací dráty

Použití: Pro výplňové svary

Podstatě ovlivňuje jakost svaru
Má mít stejné nebo podobné složení jako svařovaný materiál
Nejčastěji jsou průměru 1,6 do 8 mm a délka 1 m
Výjimku tvoří materiály pro svařování šedé litiny a navařování

Nejčastěji používané svařovací dráty:
a) Svařování nelegovaných a nízkolegovaných ocelí
G 102
G 104
b) Svařování žáropevných ocelí
G 301
G 302
G 315
c) Navařování
G 518
G 565


Tavidla

Použití: Zabránění oxidace a rozpouštění oxidů na povrchu kovů

Vyrábí se na bázi chloridů a fluoridů alkalických prvků

Jsou ve formě:
Prášků
Past
Roztoků

Na přídavný materiál se nanáší jako obal nebo jsou výplní trubičky


Příprava materiálu k plamenovému svařování

Pro vznik kvalitních svarů musíme materiál zbavit nečistot (barva, rez)
Svarové plochy se upravují podle tloušťky materiálu tak, aby bylo zajištěno dokonalé provaření

Úkosy se zhotovují:
Hoblováním
Frézováním
Řezacími nebo drážkovacími hořáky

3.9.1.3.5 SMĚR SVAŘOVÁNÍ

1. Svařování doleva


Svařuje se zprava doleva -> ve směru proudících plynů
Materiál je před svarem dobře předehříván -> Kov rychle tuhne neboť není chráněn -> svar je nekvalitní ->Je vyžadována větší zručnost svářeče


Použití:
Ocelové plechy asi 3 mm
Ocelové trubky s tloušťkou stěny 3,5 mm
Součásti z litiny a slitin hliníku, hořčíku a mědi




2. Svařování doprava

Svařuje se zleva doprava
Materiál je obtížně předehříván -> svar je chráněn plamenem -> chladne pomalu -> svar je kvalitní
Produktivnější způsob než předchozí
Přídavný drát se ponoří do tavné lázně a krouživými pohyby postupuje za hořákem


Pro vytvoření správné spodní housenky je rozhodující hruškovitý otvor v průvaru v kořenu svaru -> Otvor dává záruku
- Dobrého spojení kořenu svaru
- Dobrou svarovou strukturu
- Pevný svar i u silnějších plechů


Použití:
Při svařování oceli ve všech vrstvách nad 3 mm síly plechu
U trubek od síly stěny 4 mm



Příčiny zpětného šlehnutí plamene

Okamžité zapálení po otevření hořáku po otevření plynového ventilu (zpětný šleh směsi plynu a vzduchu)
Ucpaná hubice hořáku
Vložka hořáku je jen málo utažená
Nastavený tlak plynu je příliš nízký (jeden plyn může vnikat do druhého přívodu -> v hadici velmi rychle hoří -> vybuchuje ->V hadici plynu je vložená zpětná pojistka, která zamezí vniknutí plamene do redukčního ventilu)

3.9.1.3.6 BEZPEČNOSTNÍ PŘEDPISY A PRAVIDLA

1. Pracovně bezpečnostní předpisy pro lahve a ventily svařovacích souprav

• Lahve je nutno bezpečně a opatrně dopravovat
  
• Acetylénové lahve NESMĚJÍ při odběru plynu ležet vodorovně (smějí být používány pouze ve svislé nebo šikmé poloze, jinak by do hadic vnikal aceton)
  
• Lahvemi neházet, chránit je před nárazem a silnými otřesy a rovněž před pádem, dále před silným mrazem, vlhkem, před sálajícím teplem (i před sluncem), otevřeným ohněm, plameny a zápalnými hořáky -> nebezpečí výbuchu)
  
• Skladování nepoužitých lahví těsně vedle svařovacích míst nebo společně s hořlavými látkami je ZAKÁZÁNO
  
• Zamrzlé ventily nerozmrazovat otevřeným ohněm, ale teplou vodou nebo teplými zábaly
  
• U lahvového ventilu bez ručního kolečka musí zůstat klíč nasazen kvůli rychlému uzavření v případě nebezpečí
  
• Kyslíkové lahve a jejich ventily NESMÍ přijít do styku s mastnou -> nebezpečí výbuchu
  
• Při zpětném šlehu plamene do hadic ihned uzavřít redukční nebo lahvový ventil -> nebezpečí výbuchu
  
• Nikdy nepoužívat kyslík k "zlepšení vzduchu" -> nebezpečí požáru nebo výbuchu
  
• Při požáru ventilu je nutno lahvový ventil okamžitě uzavřít a odšroubovat redukční ventil
  
  

2. Pravidla při nastavování redukčního ventilu

• Před otevřením lahvového ventilu MUSÍ být vždy zkontrolováno, zda je uvolněný regulační šroub redukčního ventilu (vyšroubovaný), aby pružina regulátoru, membrána a pružina ventilu byly povoleny, a tak byl UZAVŘEN přívodní ventil k manometru pracovního tlaku -> Zapomeneme-li před otevřením lahvového ventil uvolnit regulační šroub, je přívodní ventil otevřen a kyslík může vniknout do nízkotlaké části redukčního ventilu -> Vzniká tím velké kompresní teplo -> možnost vznícení a shoření regulátoru tlaku
  
• Pomalu otevřít lahvový ventil, plyn bude proudit do vysokotlaké části redukčního ventilu a obsahový manometr bude ukazovat tlak v lahvi
  
• Nastavit regulačním šroubem pracovní tlak
  
  

3. Pravidla pro práci se svařovacím hořákem

• Převlečnou matici hubice hořáku je třeba utahovat klíčem s citem, pevně, ale NE násilím
  
• Trysky na hubici hořáku nezvětšovat -> zmenšuje se výtoková rychlost plynu a hořák střílí -> nebezpečí zpětné šlehnutí plamene
  
• Trysky na hubici hořáku znečištěné "odletujícími kapkami kovu" je NUTNO včas očistit vhodnou speciální jehlou (nikoliv rýsovací)
  
• Plamen při zapálení vystřelí -> Nebezpečí zpětného šlehnuté plamene
  Příčina: Výtoková rychlost acetylénu je příliš nízká
  Náprava:
  Otevřením ventilu hořáku nastavit silnější plamen
  použít nástavec s menší hubicí
  
• Hořák třaská a syčí
  Příčina:
  Hořák je přehřátý
  Směs se zapaluje v hořáku
  Hubice hořáku je znečištěná
  Náprava: Okamžitě uzavřít acetylénovou lahev a kyslíkovou nechat a vložku hořáku ochladit (ve studené vodě) až ke směšovací trysce
  
  

4. Bezpečnostní opatření a předpisy při svařování plamenem

• Při svařování je nutné nosit proti odstřikujícímu kovu ochranný oblek a na ochranu očí (oslnění, jiskry) vždy tmavé brýle s bočními chrániči
  
• K ochraně druhých osob před odletujícími jiskrami a zářením je nutné se postarat o zastínění místa svařovacích prací
  
• Zapálené hořáky musí být pokládány na bezpečné odkládací místo
  
• Plamen nesmí směřovat k plynové lahvi
  
• Minimální vzdálenost plamene od lahví: 3 m, od topení 1 m
  
• Při svařování na stavbách je nutné dbát o protipožární ochranu
  - Musí být zakryty hořlavé předměty (ochrana před jiskrami a teplem)
  - Ochrana musí být rozšířená i sousední prostory, zejména jsou-li ohroženy odletujícími jiskrami a vedením tepla
  
• Pokud mají být svařovány nádoby, ve kterých se nacházely hořlavé látky (benzín, olej), musí být před svařováním vymyty horkou vodou nebo vypláchnuty parou až na malý prostor pod místem svaru zcela naplněny vodou

3.9.1.3.7 ACETYLÉNOVÉ VYVÍJEČE

Působením vody na karbid vápníku vyrábí acetylén.

Rozdělení dle:

Tlaku (od 5 do 150 kPa)
Nízkotlaké
Středotlaké
Vysokotlaké

Velikosti náplně
Montážní (přenosné)
Dílenské (stabilní)
- Až pro náplň do 500 kg
- Jsou instalovány ve zvláštní místnosti a acetylén se na pracoviště rozvádí potrubím

Principu výroby
a) Násypné
Naplněné do poloviny vodou
Na síto ve vodě padá karbid a vznikající acetylén probublává vodou a je odváděn do hořáku
b) Zásuvkové (přítokové)
Voda shora skapává na karbid v zásuvce
c) Ponořovací s karbidem v koši
Koš podle množství vyrobeného acetylénu se ponořuje do vody nebo stoupá


Vyvíječe jsou doplněny příslušenstvím:
K čištění acetylénu (pračka, čistič)
Zábraně zpětného šlehnutí plamene
Vniknutí kyslíku do vyvíječe (vodní nebo suchá předloha)