Martinská pec (nazývá se též podle svých vynálezců siemens-martinská pec), má plochou nístěj ze žárovzdorného zdiva, v níž se vsázka, tj. obvykle surové železo s přídavkem šrotu, ohřívá plamenem generátorového plynu a vzduchu nebo spalováním těžkých olejů.
Aby se dosáhlo vysoké teploty (až 1750°C), předehřívá se plyn i vzduch střídavě ve dvou párech regeneračních komor pod pecí (Siemensův vynález), jejiž šamotové kanálkové zdivo bylo předtím rozžhaveno odcházejícími zplodinami hoření. Mezi regeneračními komorami je reverzační zařízení pro změnu směru proudících plynů.
Ochlazený pár regeneračních komor se vyhřívá a druhý pár ohřátých komor předehřívá spalovací vzduch a plyn asi na 1 150 až 1 200 °C.
Pec má odpichový otvor v nejnižším místě zadní stěny nístěje. V Přední stěně je několik sázecích dveří. Pece jsou stavěny jako pevné nebo sklopné a jejich kapacita dosahuje až 1 000 tun.
Díky vnějšímu přívodu tepla může se v peci zpracovávat surové železo a ocelový odpad v libovolném poměru.
Podle druhu vsázky se rozlišuje několik obměn zásaditého Martinova pochodu:
Odpadový pochod: Převážnou část kovové vsázky tvoří ocelový odpad, menší část pevné surové železo.
Odpadový pochod s tekutým surovým železem: Pracuje se s tekutým surovým železem, tím se zkrátí doba sázení, sníží se spotřeba tepla, celý pochod se zrychlí a zvýší se tím výrobnost ocelárny.
Rudný pochod: Tento pochod je nejvíce rozšířen. Jako vsázka se používá tekutého surového železa a vlastního odpadu. Ke zkujňování se používá potřebné množství rudy, kterou lze nahradit dmýcháním čistého kyslíku. Množství surového železa nepřesahuje nikdy 85 % a zbytek vsázky je ocelový odpad.
Vsázkové suroviny se v tuhém stavu zavážejí do pece sázecím strojem, který je buď visutý nebo pojíždí na plošině. Má rameno, které se může otáčet kolem svislé a vodorovné osy a zvedat se nahorů a dolů.
Rameno sázečky uchopí sázecí korýtko naplněné surovinami, vsune je do pece a otočením korýtka se obsah vysype.
Tekuté surové železo se nalévá do martinských pecí z pánví jeřábem.
Při zkujňovacím pochodu trvajícím zpravidla 7 až 12 hodin se uhlík a škodlivé příměsi odstraňují oxidačními přísadami a kyslíkem oxidačního prostředí pece.
Velkou východou je že lázeň téměř neobohacuje dusíkem ze vzduchu, neboť je lázeň chráněná struskou.
Při vhodné volbě jakostních surovin se mohou v martinských pecích vyrábět i ušlechtilé oceli. Největší část oceli vyrobené na světě je až dosud z martinských pecích.
Žádné komentáře:
Okomentovat