3.5.1.5.2 OCHRANNÉ POVLAKY A VRSTVY Z NEKOVŮ

Chemické úpravy povrchu

Zvyšují odolnost proti korozi a přilnavost povlaků při provádění dalších povrchových úprav

Oxidace (pasivování povrchu kovového materiálu)

V oxidačním prostředí (nejčastěji v lázních), se tvoří na povrchu součásti vrstvy oxidů a dalších chemických sloučenin, které chrání materiál před účinky slabých korozních činitelů okolního prostředí a zlepšují jejich vzhled

Povrch získává černou, hnědou nebo modrou barvu
- Černění oceli se provádí máčením v oxidační lázni
- Hnědení a modření je v podstatě popouštění na barvu při teplotě 210 až 310°C (upravený povrch musí být vyleštěn)

Chemickou oxidací se chrání také součásti z:

a) Mosazi (černění)

b) Hliníku (eloxování)
Uskutečňuje:
- Chemickou oxidací v lázních
- Anodickou oxidací v elektrolytu (upravovaný předmět je připojen jako anoda)
Vzniklá povrchová vrstva má elektroizolační vlastnosti

Chromátování

Pasivuje se povrch ocelových nebo zinkových součástí ve vodním roztoku kyseliny chromové za teploty 95°C
Na povrchu součástí vzniká velmi tenká ochranná vrstva chromanů

Fosfátování

Ocelové, hliníkové, manganové, zinkové součásti jsou chráněny krystalickým povlakem fosforečnanů
Povlak se postřikem nebo ponorem do lázně obsahující chemické sloučeniny fosforu
Vzniklý povlak je porézní
Dobře absorbuje olej i jiné mazací látky a nátěrové hmoty

Často se upravují ocelové nástroje - Prodloužení životnosti
- Větší odolnost proti korozi
- Zlepšení elektroizolačních vlastností

Difuzní sírování (sulfinizace) a sulfonitridování

Stejný princip jako pokovování difuzí
Do povrchu součásti difunduje síra (např. z prostředí siřičitanu sodného při teplotě 600°C)

Sulfinizace
Zvýšení odolnosti proti korozi, opotřebení i zadření
Zlepšení vlastností při kluzném tření

Sulfonitridování
Kromě síry se povrch nasycuje také dusíkem
V poslední době se upřednostňuje
Zlepšení odolnosti proti únavě

Smaltování

Nejčastěji se smaltují litinové a ocelové součásti
Smalt (natavený povlak z borsilikátových skel) vytváří souvislý nepórovitý povlak s poměrně vysokou chemickou stálostí, zejména proti kyselinám
Křehký
Nesnáší mechanické rázy a prudké změny teplot
Upravený povrch součástí se máčí, polévá nebo postřikuje suspenzí práškového smaltu s vodou nebo se na předehřátý povrch sype samotný práškový smalt , který se okamžitě natavuje
Po nanesení základního povlaku následuje vypalování při teplotě 900 °C
Pro zvýšení estetického vzhledu se nanáší ještě druhý krycí povlak, obsahující barvicí přísady
Druhý povlak se vypaluje při teplotě 800°C

Povlaky z plastů

Kovové součásti lze také chránit povlaky z tvrditelných a častěji netvrditelných plastů (polyethylen, metakrylát, polyamid)

Povlaky z plastů se nanáší:

a) Lepením fólií
- Zdlouhavý proces
- Lze použít na rovné plochy (např. vrstvy PVC na stěnách nádrží)
- Spáry se svařují

b) Ultrazvukové přivařování fólií
c) Natíráním, navalováním, máčením kovových součástí
d) Obalováním předehřátých kovových součástí v práškovém plastu

e) Žárovým stříkáním
- Nejčastější metoda
- Plast v prášku nebo ve formě pasty se dopravuje z tlakové komory na ohřátý povrch součástí