3.2.2.1 PLASTY

Organické sloučeniny složené z obřích molekul (makromolekul), které obsahují tisíce atomů, především uhlíku a vodíku, k nímž přistupují atomy dalších prvků, např. chloru, fluoru, kyslíku, dusíku
Tvoří samostatnou materiálovou skupinu
Struktura částečně nebo zcela amorfní -> molekuly nejsou uspořádány pravidelně -> většinou nemají definovaný bod tání -> při mechanickém namáhání jsou náchylné k tečení

Včleňují se mezi kovy a ostatní nekovové materiály
- Z nekovových materiálů vytlačují sklo, porcelán, kůži, textilní vlákna, dřevo
- Nastupují na místo kovů, kde nejsou potřeba mechanické vlastnosti, ale pěkný vzhled a chemická stálost, v dokáží nahradit zinek a jeho slitiny, slitiny olova a mnohdy i bronz

Výroba plastů

Chemickou modifikací přírodních makromolekulárních látek - chemicky se navážou některé nízkomolekulární sloučeniny (s malými molekulami)

Synteticky
Základní suroviny: Ropa, uhlí -> získává se z nich:
Ethylen
Propylen
Butylen
Butadien
Benzen
Xylen
Fenol

Další suroviny:
Dusík
Vodní plyn
Chlorid sodný (jako zdroj chloru)
Acetylen (vyrobený ze zemního plynu a vápna)

Z výše uvedených surovin se složitými chemickými procesy vyrábí nízkomolekulární látky - monomery -> z nich se vyrábí polymery, dějem zvaným polyreakce
- Polyreakcí jsou schopny jen ty sloučeniny, které mají v molekule, alespoň 2 místa schopná chemické reakce (každá molekula se může vázat s dvěma sousedními) -> Vzniká lineární makromolekula ve tvaru řetězce a hmota se nazývá lineární polymer
- Má-li monomer tři nebo více míst schopné chemicky reagovat, může vytvářet řetězce třemi nebo více směry v prostoru -> vzniknou zasíťované makromolekuly (zasíťovaný polymer)