a) Kovářské výhni
- Stabilní
Zděné s jímkou pro ohniště
Zděné udržují lépe teplo
Litinové lze snadno postavit, případně přemístit
- Přenosné
Používají se na stavbách a při montážích
b) Menších ohřívacích pecích
Jako palivo je nejvhodnější černé spékané uhlí či drobný koks
Kovářské nástroje
1. Kovadlina
Pracovní plocha je hladká a tvrdá (kalená)
V příčném průřezu poněkud vypouklá
Levá strana kovadliny: Plochý roh
Pravá strana kovadliny: Kuželový roh
Staví se na:
- Dřevěný dubový špalek zapuštěný v zemi
- Válcová ocelová nádoba naplněná drobným štěrkem nebo pískem uzavřená tlustou dřevěnou deskou
Někdy se používá Vysoké štíhlé kovadliny se dvěma tenkými rohy - Nazývá Rohatina
2. Kladiva
Zhotovují se z oceli o obsahu uhlíku 0,7 až 1 %
Obě strany jsou zakaleny
Osazovací a hladicí kladiva se vyrábí ze stejné oceli jako kladiva plochá, ale kalí se jen pracovní plocha (plocha na kterou se přitlouká se nekalí)
3. Kleště
Přizpůsobeny tvaru materiálu, které přidržují
Hlavní části:
Čelisti
Zámek
Rukojeť
4. Sekáče a průbojníky
Jsou z uhlíkové oceli s 0,8 až 1 % uhlíku
Ostří se kalí po ohřevu na 700 až 870 °C do vody
Sekáče pro práci za tepla jsou z chromwolframové oceli - jejich ostří se kalí
- Z teploty 850 až 950°C do oleje
- Z teploty 800 až 840 °C do vody
- Ostří je nutné dobře popustit
- Strana na kterou se tluče se nekalí
5. Zápustky
Použití: Pro stejnoměrné kování a hlazení tyčí různých průřezů a pro jiné pomocné operace např. ohýbání
Základní kovářské operace
1. Prodlužování
Také se může nazývat: Kování do délky či Vytahování
Dělá se přes hranu kovadliny nebo přes její roh
Přitloukáním se materiál prodlužuje
2. Hlazení
Děje se přitloukáním materiálu na sedlík
3. Osazování
Je zeslabení tyče v určité délce
Provádí se zaškrcením polotovaru osazovacím kladivem nebo oblíkem a to jednostranně nebo oboustranně s následujícím prodloužením osazené části
4. Pěchování
Zesilování polotovaru se dělá několika způsoby:
Krátké kusy - Pěchují se na kovadlině ve svislé poloze
Delší kusy - Kovají se ve vodorovné poloze
5. Ohýbání
K ostrým ohybům se využívá hrana kovadliny
Protože se polotvar v místě ohybu zeslabuje, musí se v místě ohybu napěchovat, aby měl správný průřez i v místě ohybu
Větší profily se zakružují přes roh kovadliny a dokončují pomocí trnu na její dráze
Ohýbání menších poloměrů či jen určitých úhlů, lze pomocí zápustky
6. Sekání
Dělá se na upínce
Přitlouká se přitom kladivem nebo perlíkem na na materiál
Nejdřív se materiál nasekne u jedné strany, pak se opatrně z druhé strany a nakonec se oddělí
Účinnější, ale nebezpečnější je sekání sekáčem na upínce
7. Děrování
Prorážení děr různých průřezů průbojníkem
Průbojníkem se materiál z jedné strany narazí a z druhé strany se vyrazí blána
Při práci se používá otvorů v kovadlině nebo v průbojné desce
Proražen á díra se zpřesňuje a kalibruje kuželovým nebo jehlancovým trnem
8. Kovářské svařování
Čili svařování v ohni -> nejstarší způsob svařování, kterým lze spojovat nízkouhlíkovou ocel
Záleží ve schopnosti jedné části kovu vytvořit za působení tlaku s druhou částí kovu v těstovitém stavu kovovou vazbu -> spojení, že kov tvoří souvislý celek
Pro ocel se provádí po ohřevu na svařovací teplotu 1 300°C (bílý žár)
Upravené konce spojovaných součástí se ohřejí ve výhni nebo v peci a rázy kladivem nebo beranem se skovou ve spoj
Svařovat lze natupo (svařují se krátké tyče do průměru asi 15 mm) nebo přeplátováním
Uplatňuje se při:
Spojování předkovků
Prasklých tlustostěnných součástí
Používá se zásadně v kusové výrobě, není-li k dispozici produktivnější způsob, např. elektrostruskové svařování
Žádné komentáře:
Okomentovat