3.2.1.2.1.2 HOŘČÍK A JEHO SLITINY

U nás se nevyrábí, ale máme dostatek surovin (zejména magnezit a dolomit)
Výchozí surovina k výrobě je rovněž mořská voda (obsahuje asi 0,14 % Mg)

Vyrábí se:
Elektrolýzou při 700 až 750 °C a následuje rafinace
Silikotermickou redukcí vypáleného dolomitu křemíkem v podobě ferosilicia při 1 200 °C
- Mnohem čistší
- Nemusí se rafinovat
Dodávaný hořčík má čistotu 99 %

Vlastnosti

Hustota: 1 740 kg.m-3
Teplota tavení: 650 °C
Elektrická vodivost: 22,4 S

Pevnost:
- Litý: 100 MPa
- Tvářený: 200 MPa

Tvrdost HB: 40
Tvárnost za tepla: Dobrá
Tvárnost za studena: Obtížná
Slévatelnost: Omezená
Svařitelnost: Vyžaduje opatrnost
Pájitelnost: Nelze pájet
Odolnost proti korozi: Malá
Malá odolnost vůči mořské vodě
Velká afinita ke kyslíku - dobrý dezoxidovadlo

Použití
Ke konstrukčním účelům se čistý hořčík nehodí.

Slitiny hořčíku

Tvářené
Slévárenské
Hustota: 1 800 kg.m-3
Obsahuji i zinek a mangan (mangan se přidává do každé slitiny hořčíku pro zvýšení odolnosti proti korozi a menší vznítivost)

Velmi dobře obrobitelné
- Možno použít maximální řezné rychlosti
- Nutno dobře odvádět třísky a chladit stlačeným vzduchem -> nebezpečí požáru
- Hlavně je nebezpečný prach vznikající při broušení

Svařování: Obtížné než u hliníku
Pájení: Není možné

Odolnost proti korozi:
Lze zvětšit chromátováním - Moření dobře odmaštěných součástí v roztoku:
- 15 % dvojchromanu draselného/sodného
- 20 % koncentrované kyseliny dusičné
- 65 % vody
po dobu 15 až 40 sekund - vyloučí se na povrchu součásti žlutý sloučenina chromu, která chrání kov před povětrnostními vlivy a tvoří podklad pro nátěry

Elektron
Nejznámější
Nejčastěji s 3 až 10 % hliníku