1. Patentování
Zvláštní případ izotermického rozpadu austenitu v lázních o teplotě 450 až 550°C
Struktura je tvořená směsí jemného perlitu (troostit)a bainitu s vysokou houževnatostí -> dovolující značné redukce při tváření za studena
Použití: Výroba patentového drátu s vysokou pevností (lana, pružiny)
2. Tepelně mechanické zpracování
Jedná se o spojení tepelného zpracování s tvářením, které lze provést:
a) Před přeměnou austenitu
Nízkoteplotní tepelně mechanické pracování
Realizujeme v oblasti nestabilního austenitu v pásmu teplot mezi perlitickou a bainitickou přeměnou
Následuje zakalení na martenzit a zpravidla popouštění
Výhoda:Zvýšená pevnost bez snížení plasticity nebo vrubové houževnatosti
Použití: Zpracování nástrojů namáhaných rázem (střihadla, protlačovadla)
Vysokoteplotní tepelně mechanické zpracování
Tváříme-li austenit před přeměnou za teplot Ac3 v oblasti stabilního austenitu
Po tváření stabilního austenitu následuje kalení a pouštění
Tímto postupem se zvýší tvárnost a únavové vlastnosti oceli
Použití:Zpracování nástrojů pro práci za tepla
b) Během přeměny austenitu na perlit
Tváření v oblasti teplot 600 až 700 °C vede ke značnému zvýšení houževnatosti nízkolegovaných ocelí
c) Po přeměně austenitu
3. Rozpouštění (rozpouštěcí žíhání)
Použití:Pro potlačení segregace u:
- Slitin neželezných kovů
- Austenitické oceli
- Některé další oceli, které jsou vytvrzovatelné
Po ohřevu na žíhací teplotu, která musí být volena tak, aby se zajistil vznik homogenního tuhého roztoku, následuje většinou prudké ochlazení většinou do vody
U austenitických ocelí je žíhací teplota vždy vyšší než 950 °C, proto, že v oblasti teplot 600 až 850 °C vzniká zvláštní krystalická fáze, která způsobuje jejich zkřehnutí
Tento druh tepelného zpracování se označuje první doplňkovou číslicí 4 (např. 17 246.4)
4. Vytvrzování
Vyvinuto původně pro lehké slitiny (duraluminium) se rozšířilo na řadu dalších slitin neželezných kovů, později na austenitické oceli s vysokou pevností pro vysoké teploty a nyní i na feriticko-feritické oceli s přísadou bóru a dusíku
Vlastnímu vytvrzování předchází rozpouštění -> Jím získáme nestabilní přesycený tuhý roztok -> Ten se rozpadá uvnitř zrn za:
a) Normální teploty (Přirozené vytvrzování)
V určitých místech krystalické mřížky se nahromadí větší počet atomů druhého prvku
b) Zvýšené teploty (Umělé vytvrzování)
Může dojít k plné precipitaci
Oba jevy (v krystalické mřížce) vedou k deformaci základní mřížky, což se na venek projevuje zvýšenou pevností a tvrdostí a zpravidla i sníženou houževnatostí
5. Stárnutí
Někdy výše zmíněný jev probíhá proti naší vůli -> hovoříme o stárnutí
Zpravidla při něm dochází k výraznému poklesu vrubové houževnatosti a jen k menšímu nárůstku pevnosti
Je to nepříjemné zejména u ocelí, kde vzniká pozvolným vylučováním nitridů po deformaci za studena
S jevem se setkáme u ocelí s nízkým obsahem uhlíku, které při ocelářském procesu nebyli uklidněny hliníkem
Žádné komentáře:
Okomentovat