Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

3.3.2.2 ZKOUŠKY TVÁRNOSTI ZA TEPLA

1. Zkouška děrováním a rozštěpením
Při teplotě 900 až 1000 °C do zkušebních tyčích 25x10 nebo 25x5 mm prorazí dvě díry o průměru 10 mm
Jeden konec se rozštěpí a oba konce se rozehnou
Po rozšíření druhé díry na průměr 15 mm a úplném ohnutí rozštěpených konců se nikde nesmí objevit trhliny

2. Zkouška rozkováním
Možno použít volné konce tyčí po zkoušce děrováním a rozštěpením
Konce se při kovací teplotě rozkovou nosem kladiva na dvojnásobnou (5 mm)/trojnásobnou(10 mm) šířku
Na hranách a plochách se nesmí objevit trhliny

3. Zkouška lámavosti za tepla
Zkušební tyč se při teplotách 800 až 1000 ohýbá o 180 °, dokud obě ramena na sebe nedolehnou
Zkouška může být „zpřísněna“ vrubem

4. Zkouška pěchováním za tepla
Pěchuje se kováním na třetinu původní délky
Po deformaci se nesmí objevit trhliny

5. Zkouška krutem za tepla
Dává obraz o chování materiálu při plastické deformaci převážně smykovým napětím
Zkušební tyč kruhového průřezu se kroutí dokud se neporuší
Měří se počet zkroucení a velikost kroutícího momentu
Výsledek zkoušky dovolí určit nejvhodnější podmínky k tváření

Žádné komentáře:

Okomentovat